Podržel Jaromíra, když ještě neměl po zranění tolik natrénováno, vyhrál gigantické množství bulí, odbránil všechna oslabení, režíroval přesilovku, v kabině měl silné slovo, výborně se věnoval i taktice na jednotlivé soupeře. Multihokejista Tomáš ale svou roli - jak je u něj zvykem - nepřeceňuje a také oslavy postupu bral s velkým nadhledem. „Hlavně, aby si to užili kluci. Museli v té lize strávit dlouhý čas, nemohli se dostat nahoru. Teď si vyzkouší nejvyšší soutěž a je na nich, jak se toho ujmou,“ povídal klidně nehvězdně hvězdný Kladeňák, který svůj klub nenechal ve štychu.

„Jsem strašně šťastný, že se to povedlo. Těžko k tomu víc říkat. Jsem rád za kluky, bojovali tady spoustu let a teď se to konečně povedlo. Kladno je tam, kam patří.“

Jasná slova, ale zadostiučinění? S tím na Tomáše Plekance nechoďte, přítelem velkých slov není. „Když jsem se vrátil domů, byla moje první myšlenka, cíl, abychom se o to pokusili. Jsem strašně rád, že se to povedlo a že jsem mohl být součástí týmu, v němž všechno klapalo. Nejde hledat nic jiného než pozitiva.“

Když jsem vracel po letech z Kanady, trochu neplánovaně, tak se těšil na české diváky. Nejvíc prý na kladenské, protože když přijde plný zimák, tak je prý atmosféra je neskutečná. „Já se i proto těšil na každý zápas, protože nikdy nevíte, kdy bude vaše poslední sezona. Teď si užívám krásné pocity, že jsou lidé šťastní a my také. Ale čekají nás ještě dva zápasy, takže žádné oslavy, jdu spát. Uvidíme po neděli, ale máme jiné experty na tyhle věci,“ smál se.

Když byla řeč o tom, že Plekanec nerad silná slova, pak na adresu Jaromíra Jágra je použil. „Nikdo takovej už nikdy nebude, proto by si ho fanoušci měli na ledě užít. Sám si nedovedu představit, že bych za jedenáct let ještě takhle hrál,“ vykládal.

S cílem pomoci Jardovi a Kladnu zpátky do extraligy se převlékal do kladenského dresu s rytířem na prsou, mnozí ho ale odrazovali a radili, ať zůstane jen v Kometě. „Spousta lidí mi říkala, že nemáme šanci a že až to uvidím, že tam nebudu chtít být. Že budu chtít spíš hrát v extralize. Ale já věřil, že když budeme hrát týmově a všichni tak, jak nakonec hráli, že to můžeme dokázat. A když se podíváte na náš tým, tak Jarda sice dal nějaké góly a já mám nějaké body, ale bez ostatních kluků bychom nemohli vyhrát. Ať kouknu na čtvrtou lajnu, která překlopila baráž, Tondu Melku, Redlicha, samozřejmě brankáře Cikánka, musel bych jmenovat všechny kluky. Bez nich by to prostě nešlo,“ měl úplně jasno.

Plekanec neměl v kariéře moc štěstí na velké úspěchy. Vyhrál sice MS do dvaceti let, ale Stanley Cupu se nedočkal a triumfy národního týmu ho míjely, byť v reprezentaci odehrál mraky zápasů a nikdy neodmítl přijet. I proto si úspěchu v baráži váží hodně vysoko. „Není to žádný titul, není to Stanley Cup, ale zařadím ho vysoko, protože systém té soutěže byl nastaven tak, že není jednoduché postup vybojovat. Tím, že jsem byl v Montrealu a nepovedlo se nám nikdy dojít až na vrchol, tak jsem samozřejmě rád za všechny týmové úspěchy. Proto si to užiju, ale spíš zpovzdálí. Snad se nám bude dařit i příští rok,“ dodal Tomáš Plekanec.