"To vaše Kladno i s Jardou zase ostatní stejně vykoupou, stejně jako před dvěma lety!" Také jste něco podobného někdy někde slyšeli? Já ano a dokonce z úst někoho, kdo do hokejového zákulisí hodně vidí. Nesouhlasil jsem s ním, sport nevidím tak špinavý. Přesto jsem si na jeho slova od té doby několikrát vzpomněl a říkal si, že neměl pravdu. Uvidí se.

Kladenský trenér David Čermák vysvětloval, proč by jeho tým v Olomouci ke konci tak podrážděný. Inu, prostě prohrával, domácí byli najednou lepší. Podle trenéra jsou ale Rytíři podráždění už od koncovky duelu ve Zlíně, kde zápas ztratili v posledních vteřinách.

Musím uznat, že jejich podráždění chápu, do Kladna prý dorazila i omluva ze svazu. Když vám rozhodčí pár vteřin před koncem pískne Zikmundovo padnutí na puk, tak si to na příslušné komisi asi obhájí. Otázkou je, zda by si takhle přesný dovolil být proti domácímu týmu. Tvrdím, že určitě ne.

A pak se nemůžete divit, že i Pan téměř Dokonalý, tedy kapitán Kladna Tomáš Plekanec, neukočíruje nervy, nechá se také vyloučit a jeho Rytíři zápas doslova trapně prohrají. Následná frustrace a zmíněné podráždění přechází do dalšího zápasu a už vám vadí i věci, jako když hvězdný David Krejčí není trestán za to, že vzteky vystřelí puk směrem na rozhodčího po odpískání ofsajdu, s nímž nesouhlasí.

Pravdu má ten, kdož říká, že Plekanec by si exces ve Zlíně a Krejčí ten svůj rozhodně nedovolili v Americe. Dokonce ani Jaromír Jágr by tam nejezdil tak často za rozhodčími. V NHL, kde všichni zmínění zářili, sice nervy také pracují, ale hráči rozhodčí více respektují a naopak.

Rytíři každopádně musí před finále základní části a případnou baráží na podráždění zapomenout. Jasně, je to zatraceně těžké, ale zatraceně nutné.

Ostatní cesty vedou do pekla.