Jaké bylo zahrát si za Kladno?
Za mě to byl vydařený zápas. Chvílemi to bylo vyhrocené, ale obešlo se to bez vážnějších následků. Mně se to ale bude hodnotit dobře, protože jsme vyhráli.

Snažil jste se ukázat kladenským trenérům, ale také proti svým Litoměřicím. To asi není problém s motivací, že?
Samozřejmě jsem se chtěl Kladnu ukázat, abych mohl zabojovat o své místo. To, že jsme hráli proti Litoměřicím, bylo ještě více motivující.

Přitom jste ještě minulý týden hrál právě v litoměřickém dresu…
Je to tak. Odehrál jsem za ně dva zápasy. Ale od tohoto týdne trénuji na Kladně.

Jaká je vaše aktuální role v Kladně?
Dostal jsem teď šanci na dva zápasy – tady v Litoměřicích, poté proti Litvínovu. Pak se uvidí, co dál. Pořád jsem hráčem Kladna. Kdyby bylo potřeba, můžu kdykoliv za něj naskočit.

Ukázal jste se v dobrém – hned asistencí na první gól. Jak se celá akce zrodila?
Beci to na nás hezky rozehráli. Dostal jsem puk na stranu. Na druhé straně jsem viděl Beryho (Matěje Berana). Tak jsem se pokusil kotouč na něj prohodit. Jsem rád, že to prošlo a byl z toho gól. Navíc takhle důležitý, když se jednalo o srovnání.

Byl tu i váš tatínek. Pochválí vás?
Snad pochválí (usmívá se). Když to jde, tak se chodí dívat pokaždé.

Litoměřice trénuje František Ptáček, který se s vaším tatínkem zná více než dobře. Je to nějak speciální?
Jinak to neberu. Pana Ptáčka obdivuju jako trenéra i jako hráče za vše, co dokázal. Jsem moc rád, že mě trénuje. Dá hodně na kondici. Měli jsme s ním letní přípravu. Bylo to náročné. Do budoucna se to bude hodit. Zvlášť kdybych nastoupil i za Kladno.

Hráči, kteří do Kladna přicházejí z nižší soutěže, jsou občas i překvapení z rozdílů kvality. Stihl jste to už poznat?
To vůbec nemůžu soudit. Hráli jsme proti soupeři z první ligy. Takže jsem takový rozdíl neviděl. Ale to poznám už proti Litvínovu.