Procházka by v zemi Javorového listu mohl klidně reprezentovat i ve dvacítkách, ale trenéři se shodli, že lepší pro něj bude osmnáctka, kde dostane víc prostoru a může se stát jedním z tahounů týmu. „I já čekal spíš osmnáctku a bude to pro mě lepší. Na kluky jsem zvyklý, hodně nás bylo už před dvěma lety na šestnáctkách v Anglii. Tam jsme medaili neudělali, teď je to náš sen,“ hlásí sedmnáctiletý syn úspěšného otce. Jaroslav starší totiž před lety byl u zrodu Alpiqu Kladno a jako brankář mu pomohl k prvním titulům mistra ČR.

Mladý Jarda jeho úspěchy stihl vnímat, byť nejvíc si vzpomíná na chvíle, kdy táta měl první titul na dosah, ale Alpiq prohrál páté rozhodující utkání na nájezdy s rivalem – Habešovnou. „Ještě mu dal gól jeho kamarád David Tyburec, pár dnů pak chodil jako tělo bez duše a i máma říkala, ať ho necháme. Ale brzy to bylo v pohodě. Za rok titul získali, to jsem ale neviděl, hráli jsme náš zápas,“ vzpomíná Jaroslav mladší.



Pro něj samotného jiný sport než hokejbal neexistoval. Jak už bylo řečeno, bitvy na zahradě u strýce Roberta byly velkolepé, hraje totiž i Robertův syn (jak jinak než Robert). Zapojovali se prý i děda s babičkou. „Závodně jsem ale na začátku musel hrát fotbal. Hokejbal ještě nebyl tak rozšířený a v Kladně tak malí kluci neměli tým. Ale v sedmi jsem se dočkal,“ usmívá se.

Táta ho doprovází celou kariéru i jako trenér. od dětí s ním došel až do dorostu a v uplynulé sezoně u něj byl znovu, povýšil totiž do pozice jednoho z asistentů trenéra Kadlece.

„Je důležité ho mít vedle sebe, ale občas také náročné. Vždycky mi přišlo, že je na mě přísnější,“ směje se synek, který hodně uznává i Drahomíra Kadlece. „Pro mladého hráče těžko existuje lepší trenér. Nebojí se jim dát šanci a pak na nás nikdy nekřičí. přijde, v klidu řekne, co jsme udělali za chybu. Skvělý přístup,“ dodal Jaroslav Procházka.

Kladenská naděje na MS, pokud tedy zvládne let do Kanady. „Je to strašně dlouhé a já létání nemám rád,“ ulevil si.