K vidění byli i borci, kteří mají zkušenost s kladenským hokejem – například Marcel Kučera, Marek Posmyk, Tomáš Klimt či František Ptáček. Právě poslední jmenovaný zhodnotil utkání a zavzpomínal na své působení u Rytířů.

Jaký byl pro vás návrat na kladenský stadion?

Už když jsem absolvoval cestu sem, tak jsem vzpomínal. A bylo to příjemné. Zápas už byl jen takové zpestření a sranda. Já tomu říkám sranda pro staré pány. Zní to strašně blbě, ale na papír to asi patří.

Přitom jste celkem zpocený. Byla to opravdu taková sranda?

To je normální. Bylo to takové… Ale to se člověk zpotí vždycky.

Poslední rok jste odehrál v dresu Mníšku pod Brdy. Dá se to srovnat?

Budou to číst kluci z Izraele? (směje se) Myslím, že nějakou pražskou ligu by mohli hrát, krajskou soutěž ne. Byli tam dva dobří kluci, kteří by se chytli. Ale jinak je vidět, že jsou to hobíci a že hokej hrají pro radost.

Jaké máte na Kladno vzpomínky?

Samozřejmě, že dobré i špatné. Dobré, že parta a všechno kolem. Špatné, že jsme tu měli možnost a myslím, že i mančaft, oba roky postoupit a nepovedlo se. Sice to už u mě odeznělo a asi i u kluků, ale mrzí mě, že alespoň do baráže jsme se nedostali. Nicméně hokejově to bylo dobré, dobrá byla i parta, měl jsem štěstí na dobré trenéry. Bylo to pěkné.

Zrovna poslední zápas za Kladno jste odehrál v Jihlavě…

(skáče do řeči) Jo, Ríša Diviš bekhendem 1:0. To si pamatuju, to je jasný. Ale je to sport a prostě to nevyšlo.

Kladno se teď Jihlavě „pomstilo“. Stíháte to sledovat?

Samozřejmě to sleduju, už jako nezávislý divák. Jihlava hrála druhý zápas dobře, jenže pak bylo vidět, že si Kladno celou sérii jasně pohlídalo.

Jak se vám daří v životě po profesionální hráčské kariéře?

Mám se dobře. (směje se) Pořád zůstávám u hokeje. Loni jsem byl ještě asistent u mladšího dorostu Sparty. Teď jsem rovnýma nohama naskočil jako kondiční kouč A-mužstva. A dělám kondičáka i pro akademii – tedy pro dorost a juniory. Je to práce, která mě baví a naplňuje, protože s těmi vesměs mladými kluky – teď už jsou všichni mladší než já – je příjemné pracovat. Je vidět, že když chtějí, tak je to i baví.

Mohl byste právě z pozice kondičního trenéra okomentovat, jak těžký musel být návrat Jaromíra Jágra po roce do ostrých zápasů?

To je úplně jasné – měl čas doléčit veškerá bebíčka a připravit se. Hokej zapomenout nejde.

Jan Šejhl