„Je výhoda, že jsem roky napojený na fanoušky a třeba výběr hudby i další věci s nimi probírám. V kotli jsem fandil spoustu let, jezdil na výjezdy, takže vím, co příznivce zajímá, co se jim líbí a to ne," vypráví chlapík, který dokonce ještě jako fanoušek začal psát na jejich stránky rozhovory s hráči.

A bylo vidět, že ač je samouk, tak se zeptat umí. A sepsat povídání s hráčem také, koneckonců psaní článečků ho bavilo od malička. I proto později následovaly zkušenosti nejprve z amatérských serverů, poté už profesionálně z deníku Sport a dalších periodik, zejména časopisů (záhadologická Enigma, politicko-historické Vědomí). Dorazila i nabídka od Rytířů, aby se stal členem jejich mediálního týmu. Kývl rád a pustil se do díla. Sepsal ročenku k devadesátinám klubu, tvrdě pracoval na rozvoji internetové televize Rytíř TV, pokračoval v rozhovorech s hráči. Jenže přišel sestup klubu a mediální tým zeštíhlel.

Konec v klubu to ale nebyl, Zdeněk pomáhá dál. Občas něco napíše a loni na podzim se ujal hudební režie při zápasech. „Muzika je můj život, dokonce jsem měl kapelu Ingoti. Byla to tvrdší hudba, kterou mám rád a po mém nástupu do klubu jsem podle toho také dost změnil playlist. Aktuálně tam mám asi tak sto skladeb, ale mění se to, protože hudbu sleduji prakticky každý den a vnímám ji tak, zda by zaujala i fanoušky na zimáku," vypráví Zdeněk a vybírá své tři nejoblíbenější skladby: Fuel (Metallica), možná překvapivě Billie Jean (Michael Jackson) a Známka punku (Visací zámek). „U Michaela Jacksona perfektně spolupracujeme s naším maskotem, který to miluje a hned na ledě předvádí měsíční chůzi a je při tom úžasnej. Každopádně mám hlavně pozitivní ohlasy, negativní se ke mně ještě nedostaly," usmívá se.

Šokem pro něj byla nová multimediální kostka. Zatímco na začátku sezony, i když pro něj také bylo vše nové, neměl problémy s vkládáním zhruba deseti animací na starou kostku, se zavěšením nové přišly změny. Na kostku jde vložit prakticky každý obrázek a … „Hlavně je nový zvuk, to je zásadní věc. A ten ještě pořád malinko vychytáváme. Hlavně jeho hladiny. Pro každé je jiná takzvaná šavle, tedy hladina zvuku: pro video, spíkra, pro hudbu, pro rozhodčího. Tohle musíme přepínat," překvapuje Pospíšil.

Nutné jsou i zápasové scénáře, které připravuje tiskový mluvčí Rytířů Vít Heral. Prakticky vteřinový, aby všichni členové mediálního týmu věděli, co mají dělat.

Režisérem je profík David Jungman, který má zkušenosti i z České televize a dojíždí jen na zápasy. Zvuk, hudbu a také vkládání titulků se jmény hráčů hlídá Zdeněk Pospíšil a videozáběry, jejich stříhání do přestávkového mixu, ale i opakovačky dozoruje Marek Pirner. Další šikula, který se mezi Rytíři hodně vypracoval. Moderátorem je Dan Adam z Radia Relax. Pak je tu ještě parta kameramanů, kteří se točí, zápas obstarávají tři. Jedním z nich je fotograf Kladenského deníku Bohumil Kučera. „Pro většinu z nás je to nové a sžíváme se s tím. Naštěstí jedeme zatím bez většího maléru," těší Pospíšila.

Vraťme se ještě k playlistu, který Zdeněk před sezonou změnil a je mnohem ostřejší než býval. Koneckonců k hokeji břitkost patří. Diváci tak mohli slyšet po nedávném úmrtí rockové legendy Lemmyho Kilmistera třeba právě jeho pecky. Playlist se ovšem pořád mění. „Snažím se reagovat a dávat tam i nové věci. Při zápase si ale rád i zaprovokuji," usmívá se Pospíšil.

Jak?

„Když vedeme jasně, dávám tak pomalé písničky na uspání, aby druhý mančaft už vědět, že na žádný obrat myslet nemůže. Někdy zase opačně, ostřejší kousky dám, když potřebuje Kladno zápas třeba v přesilovce strhnout pro sebe. Na rozhodčího nic nepouštím, ale jednou jsem to udělal, když už se mi zdálo, že píská moc proti nám. Navíc ten hráč filmoval, takže se song Tiny Turner Simply The Best (prostě nejlepší) hodil, i když nevím, zda to každý pochopil," krčí rameny.

Reagují vůbec na nový tým samotní hokejisté Kladna? Podle Pospíšila spíš na dálku, i když při posledním duelu dorazil do řídící jednotky Jurij Repe. Vzdělaný Slovinec, hovořící několika jazyky včetně angličtiny či ruštiny, se o vše živě zajímal. „Jinak vidím spíš na dálku, že hokejisté mají pořád hlavy nahoře a sledují, co na kostce běží. Stejné je to u diváků. Když třeba v přestávce děláme prostřihy do tribun, nikdo neskloní hlavu. V tomhle kostka plní účel víc než dobře," dodal Zdeněk Pospíšil.

Ten kladenský klub miluje a možná i proto neprozradil jedinou věc, zda má připraveny v šuplíku nějaké speciální hudební pecky vhodné na případné postupové oslavy Rytířů, po kterých nejen on touží.

Koneckonců některé věci je přece lepší nezakřiknout.