Čím to, že jste najednou hráli tak dobrý hokej?
My hráli dobře už v Budějovicích, i když asi ne tak jako tady doma. Hlavně jsme ale nešli do předbrankového prostoru. Ale ono je to také jiné, když vedete jedna nebo dva nula. Pak tam padaly krásné góly po nádherných akcích a není to jako v Budějovicích, kde dostanete z první nebo druhé střely gól.

Prostějov měl ale také svoje šance, tu největší za stavu 1:0 Václav Meidl. Vychytal jste ho tak, že vám dokonce uznale poplácal po hlavě, co vám říkal?
Byl tam najednou úplně sám a já jsem rád, že jsem to chytil a že jsem týmu trochu pomohl. V Budějovicích toho na mě moc nešlo a já moc týmu nepřispěl. Jenže je to také o štěstí, jak se kdo vyspí. Já si to osahal při nějakých střelách z dálky a pak už to šlo. Hlavně jsme dali góly, o to bylo vše jednodušší. Ale co mi říkal Meidl, to ani nevím, nevnímal jsem a soustředil se na sebe.

Vypadalo to, že se na sebe soustředíte i při potyčkách kolem vaší brány. Bylo jich poměrně dost. Vnímáte je?
Ne, snažím se vždycky odjet mimo, aby na mě třeba nikdo nespadl. Ono kdyby na mě spadl třeba Štychy (Štich), který má 110 kilo, tak je lepší odjet. Ale vím, že se to tam párkrát mlelo.

Co růžové dresy, líbily se vám? A jak se vám v něm chytalo?
Upřímně řečeno, mohly být i hezčí. Ale hlavně mi vadila jejich křiklavá barva. Koukat na to celý zápas, z toho mě bolely oči. Odvádělo mě to od puku, ale naštěstí to dopadlo dobře.

A za kolik odhadujete, že se váš dres v nadcházející veřejné aukci vydraží?
Tohle bude opravdu odhad: více než patnáct set to nebude.