Jak odstartovala příprava?
V pondělí jsme začínali testy na FTVS a celkově to dopadlo dobře. Samozřejmě tam jsou výjimky, které dopadly hůř, ale ukázalo nám to, že příprava, kterou jsem naplánoval, je správná. Na věci, které kluci potřebují zlepšit, je to zaměřené.

Na čem tedy musíte zapracovat?
Na rychlosti, vytrvalosti, výbušnosti, dynamice a u některých i na síle.

Co jste si pro hráče připravil? Budete trénovat jednofázově nebo dvoufázově?
Máme to jenom jednofázově. Dlouho jsem tady nebyl, ale předtím jsem tady x let působil, takže jsme vzpomínali, jak jsme měli ráno dvouapůlhodinové tréninky a odpoledne dvouhodinové. To se ne úplně setká s účinkem. Ať je to, jak chce, pořád máte v podvědomí, že bude ještě odpoledne trénink, takže se na něj trochu šetříte, ať chcete, nebo ne. Teď budeme mít jednofázové dvouhodinové tréninky. Chci, aby to bylo intenzivní a co nejvíc přizpůsobené hokeji.

Jak dlouhá bude příprava?
Je to pořád stejné. Bude osm týdnů přípravy, pak bude zhruba tři týdny volno a pak se půjde na led.

Jak vy osobně vzpomínáte na letní přípravy během vaší hráčské kariéry?
Vzpomínali jsme na to s Jirkou Burgrem, Hugem Skrbkem a Jirkou Jelínkem. Byla to příprava, která nás bavila. Dvakrát nebo třikrát v týdnu jsme měli výjezdy na kole do Nižboru, na Křivoklátsko a do okolí. To bylo skvělé. Bylo to proložené i tenisem, byly tam hodně hry. Samozřejmě nechyběly ani nepříjemné běhy na delší vzdálenosti. Nás to ale bavilo. Teď se to musí přizpůsobit době. Kolo by bylo fajn i teď, ale už když jsem tu hrál a končil, tak pamatuju, že přicházela nová generace, která si s kolem úplně nepotykala. I spojení s tenisem bylo fajn. Je to super na reakce, rychlost… Akorát to musíte umět trošku hrát. Když to neumíte hrát, tak se můžete jít projít do lesa. Když pořád jen chodíte pro míčky, tak vám to nic nedá.

Plánujete taky zapojení her do přípravy?
Plánujeme, doplňkové hry budou. Bude basket, bude fotbal a florbal. Chceme do toho dát i soutěživost a nějaké principy, které budou potřeba na ledě. Tenis ale nebude.

Jaké to bylo vrátit se zpátky do klubu, za který jste toho tolik odehrál?
Byl jsem se tady letos asi šestkrát podívat na hokej a pokaždé to tady na mě dýchlo. Skončil jsem už ale před sedmi lety a zažil jsem si nostalgii, když jsem tady hrál exhibici. Člověk zase přijde do kabiny, kde dlouho nebyl. Je to sice předělané a hezké, ale když jsem šel do sprch, tak ty jsou pořád stejné. Radiátor, kam všichni odkládají ručníky, už je pěkně rezavý. Člověku se to všechno vybaví. Vyrostl jsem tady, strávil jsem tady spoustu sezon a je příjemné jít do prostředí, kde to znáte. Třeba ledaři jsou furt stejní. Je to příjemnější, než kdyby šel člověk do neznámého prostředí.

Jaké to je zase se sejít s bývalými spoluhráči, jako jsou právě Jiří Burger nebo Pavel Skrbek?
Je to příjemné. Kluci už taky před nějakou dobou skončili a všichni z nich čerpáme zkušenosti. Je příjemné řešit věci s lidmi, ke kterým máte nějaký vztah. Máme i podobný pohled na hokej. Už když jsem přišel, tak jsem měl nějakou představu, jak by to mělo vypadat. Víceméně jsme se na tom shodli.

Některé současné hráče jste zažil ještě jako spoluhráče. To je také trochu zvláštní, že?
Zažil jsem Kubu Strnada, Tondu Melku a Martina Procházku. Život se ale nějak vyvíjí a teď jsem v pozici trenéra. Většinu kluků ale znám, chodil jsem na hokeje, takže o nich vím. Když jsem přišel do předchozích angažmá, tak tam jsem si na ně musel zvykat. Tady jsem přišel a kromě juniorů, které jsem neznal, jsem věděl. První týden budu kluky pozorovat a budu si o nich dělat obrázek. Je tam dvacet lidí a každý je jiný, takže jsou potřeba nějaká pravidla, ale zároveň i individuální přístup.

Zmiňujete předchozí angažmá, která ale byla fotbalová. Jaké zkušenosti jste posbíral?
Když jsem skončil s hokejem, tak jsem hledal možnosti, co by mě bavilo. Když jsem pak začínal na Spartě, tak jsem si po týdnu řekl, že to asi nebude pro mě. Vždycky jsem byl spíš introvert a hledal jsem chyby u sebe, takže jsem si nedovedl představit, že budu někomu něco vysvětlovat a někomu radit. Postupem času jsem se do toho ale zapálil a už jsem u toho osm let. Člověk pořád sbírá zkušenosti, pořád se musí vzdělávat. Každý trenér má ale svoji cestu a z přednášek a seminářů si vycucne to, co by se mu hodilo do jeho stylu. Možná, že kdybych dělal věci, které jsem se dozvěděl po kariéře, pro svoje tělo ještě během hraní, tak jsem třeba mohl hrát déle. To jsou ale kdyby, to nemá cenu řešit. Teď se to budu snažit předat klukům, abychom byli co nejlépe připravení.

Jaká angažmá jste za tu dobu prošel?
Byl jsem nějakých šest let na Spartě, tři roky z toho v béčku. Pak jsem dostal nabídku z Českých Budějovic. Nikdy jsem neměl ambici, že bych chtěl trénovat ligu, ale naskytla se tahle nabídka, Budějovice mě oslovily, takže jsem tam šel. Ze všech štací, kde jsem byl, jsem se snažil čerpat zkušenosti. Když jsem teď přišel sem, tak se budu chtít vyvarovat věcí, které se mi ukázaly, že nefungují. Potřebujeme, aby kluci byli co nejlépe připravení. Není to samozřejmě jen o mně, já jim můžu říkat, co budu chtít. V první řadě musí chtít oni.

Fotbal a hokej jsou odlišné sporty. Budete klást důraz na něco jiné? Jsou tam rozdíly v přípravě?
Samozřejmě jsou. Ve fotbale jsme dělali sílu, ale ti kluci tam ani nemůžou být tolik osvalení, aby byli rychlí, obratní a dynamičtí. V hokeji je to něco jiného, tam je to zaměřené na rychlostní vytrvalost, na výbušnost a sílu. Věci v přípravě tedy jsou trochu odlišné, co se týká váhy. Já se vždycky snažím přizpůsobit trénink danému sportu.