Jaký byl první zápas v Popradě?

Zápas se mi líbil. Navíc přišlo i dost lidí. To jsem nečekal. Nám všem se tu líbí prostředí.

Přitom popradský stadion znáte asi dobře.

Přesně tak. Hrával jsem dva roky v Košicích, takže to tu dobře znám. Všechny slovenské stadiony znám – extraligové i prvoligové.

Není úplně tajemstvím, že na Slovensko máte i osobní vazby.

Je to tak. Manželka je Slovenska. Potkali jsme se v Košicích.

Abychom se ještě vrátili k zápasu. Dal jste gól po objetí branky. Podobné se kdysi podařily Tomáši Plekancovi a dodnes se na ně vzpomíná. Byla tam třeba nějaká inspirace?

Ne. To dělám často (usmívá se).

Trochu jste si zkomplikovali konec zápasu. Kde byl problém?

Nechali jsme se blbě vylučovat. Nechci říct, že je to podobné jako loni. Už jsme nehráli náš hokej. Zbytečně jsme Popradu nechali možnost nadechnout se nad vodou, když už byli téměř utopení.

Když z jara bylo Kladno na soustředění v nedalekém Liptovském Mikuláši, vy jste u toho chyběl. Nemrzelo vás to?

Když kluci byli v Liptovském Mikuláši, nemohl jsem ani trénovat. Měl jsem tehdy zlomený palec. Doktor Barták mi vyrobil dlahu, že jsem se tam mohl s kluky aspoň sklouznout a přitom si vyzkoušet i tu dlahu. Když to šlo, mohl jsem nastoupit do baráže.

Jak se vám líbí na současném soustředění?

Ubytování máme výborné. Skvělé jídlo, wellness. Prostě cokoliv si řekneme. Stadion je parádní. Prostě super. Můžeme se tak jen těšit na ten turnaj. Snad bude i nějaký úspěch.

Budou zápasy Tatranského poháru jiné než běžná příprava?

To bylo jiné už s Popradem. Na to, že to byl přátelák, tak proudilo dost emocí. V turnaji to snad bude ještě ostřejší.

Jan Šejhl