Zaplněná hala Lvů byla pro Sekáče, v dětství i nadaného golfistu a tenistu, něčím novým. Zatímco v Kladně při zápasech dorostenecké ligy chodí pár desítek diváků, hlavně rodičů a skautů, v Americe, kde působil v posledních dvou letech hlavně v Youngstown Phantoms (USHL – stát Ohio), jich nebylo o moc víc. „Byl to nový tým, takže v první sezoně fanoušci fakt moc nechodili. Ale ve druhé už to bylo mnohem lepší, klub si udělal přece jen ve městě jméno. Atmosféra v Popradu byla opravdu výborná, ale úplně nové to pro mě nebylo,“ popsal.

Sekáč po odchodu z Kladna neměl v zámoří právě jednoduchou pozici. Ve svém prvním klubu, Peterborough Petes (OHL), v šesti utkáních nebodoval a přesunul se do zmíněného Younstown. Ani tady se ve zbytku sezonu moc neprosazoval, ale loňský rok už byl o něčem jiném.

Pomohla mu důvěra trenérů nároďáku do 18 let. Ti ho v roce 2010 přes nevýraznou sezonu pozvali na MS a běloruském Minsku Sekáč zářil – v šesti zápasech dal čtyři góly. A formu si udržel i do dalšího ročníku. V Youngstown odehrál 58 zápasů, dal v nich 18 branek a na 25 přihrál. „Amerika byl pro mě dobrý krok, ať už jsem hrál nebo ne. Výborná zkušenost do života,“ říká jasně.

Navíc se před ním po minulém ročníku otevřely nové možnosti. „Mohl jsem zůstat v Kanadě, protože jsem znovu uspěl v draftu Ontario Hockey League. Zájem mělo také Kladno, kde jsem mluvil s trenérem áčka Jiřím Kopeckým (vedl Sekáče i v dorostu – poz. red.). Jenže v Kladně v poslední době s mladými hráči trochu zametali do juniorky a to jsem nechtěl. Pak se objevila šance hrát v Popradu a ve zkoušce jsem uspěl. Jsem spokojený, protože je lepší zahrát si KHL, což je hodně super kvalitní liga dospělých, než juniorka v Kanadě,“ myslí si.

Sekáčovi k novému angažmá pomohlo i pravidlo z Ruska, podle něhož musí mít celky v kádru dva hráče ročníku narození 1992 a níž. Poprad tak vzal kromě Sekáče ještě Štěpána Novotného, oba borce dobře znal kouč Radim Rulík z mládežnických reprezentací. „V Popradu je to celé trošičku jinak, i když ani já to přesně nevím. Buď musí hrát dvě devět dvojky, nebo nesmí poslat do utkání víc než osmnáct hráčů,“ částečně osvětlil šikovný střelec.

Ten se nemusí bát, že by nebyl v sezoně herně vytížen. Také Poprad má totiž svou farmu – tým Vlků a do něj Sekáč může pendlovat.

Po rodném Kladně se mu v posledních letech moc nestýskalo. „Ne tak po Kladně, jako po kamarádech, vždyť všichni jsou tam odsud.

Rozhovor se Sekáčem domluvil Deníku právě jeden z kamarádů – brankář juniorů Kladna Jan Ilašenko. Jak dopadne podle forvarda Popradu kariéra jeho přítele. „Netuším, jak to v Kladně nyní mají s brankáři, ale myslím, že Honza je natolik šikovný a poctivý, že se prosadí,“ usmívá se.

Nebylo možné pořídit rozhovor s hráčem KHL, abychom se nevrátili alespoň krátce k tragickému pádu letounu Lokomotivu Jaroslavl. Kvůli němu se zdržel i start KHL a na všech hráčích se událost negativně podepsala. I na mladících typu Jiřího Sekáče. „Někteří kluci to nesli skutečně hodně špatně, hlavně ti, co je osobně znali z klubů i nároďáků. Bylo to otřesné, ale i hokejový život jde dál, ať už je to jak chce,“ souká se ze sebe posmutněle.

Sám z létání strach nemá. „Alespoň ne extrémní, ale myslím, že tohle zanechá všem hráčům něco v hlavách. Bohužel, hokejové soutěže jako je KHL nebo NHL se bez létání hrát nemohou, takže to musíme překousnout,“ dodává borec, jehož Lvi budou na dlouhých cestách třeba až na Sibiř vybaveni strojem Boeing 737 od českých aerolinek.

A může se Sekáč těšit na páteční domácí zápas číslo 2 s loňským novicem Chanty-Mansijskem? „Tak to opravdu nevím, trenérovi do hlavy nevidím. Ale snad se to povede aspoň na nějaké střídání a dočkám se,“ dodal kladenský odchovanec.