Dudáček, nadějné pravé křídlo, byl tak talentovaný, že ho Kladno na začátku 80. let začalo zkoušet vedle legendárního Milana Nového. Právě vedle něj se mladík okamžitě chytil, dával hodně branek. Výborně bruslil, pohotově střílel. Oba chlapy nominoval Luděk Bukač v roce 1981 nejprve na MS do Švédska, ale Dudáček se tehdy zranil.
Jeho chvíle přišla až v září, nominace na Canada Cup přišla! Využil ji bezezbytku. Proti Sovětům nabil Novému na náš jediný gól značící cennou remízu 1:1 proti tehdy nejlepšímu mužstvu planety. Pak dal zmíněné dva fíky Kanadě ve Winnipegu, kde za domácí nastoupili i Wayne Gretzky nebo Guy Lafleur. Hlavně druhá trefa v 56. minutě na 4:4 udělala tehdy hokejovému národu radost. Dva góly dal Dudáček i Švédům a naši vyhráli 7:2.
Padli až v semifinále se Sověty 1:4, ale dvojice trenérů Luděk Bukač - Stanislav Neveselý s Dudáčkem dál počítala. Bohužel, zranil se i před dalším MS ve Finsku, v další sezoně Kladno sestoupilo. Do formy se ještě dostal na vojně v Jihlavě, ale na vrcholnou akci národního týmu se už nikdy nedostal.
Do zámoří už předtím odchod odmítl. Naše úřady by tak mladého hokejistu nepustily, sám emigrovat nechtěl. Přitom po něm toužil i legendární kouč, "Žabák" Scotty Bowman, jenž později koučoval Jaromíra Jágra v Pittsburghu.
Ne nadarmo vyhlašoval, že je Dudáček nejlepším juniorem na světě.
Dudáček vzal zavděk svým Kladnem, se kterým oslavil jeden mistrovský titul. Další dva pak přidal na vojně v Jihlavě. Svůj sen o zahraničí si po mnoha zraněních a nemocech splnil až na sklonku kariéry. Nebyla to ale slavná NHL, ale pouze francouzský Épinal a německé Crimmitschau.
Pak ještě roky pomáhal malým kladenským klubům jako Kovárnám nebo Dolu, hrál do více padesáti let.
V Síni slávy kladenského hokeje ještě není, ale slovo ještě se v budoucnu klidně může změnit.
