Vychovali celkem tři děti. Zatímco nejstarší krásce Petře je už třicet, synovi Josefovi šel hokej a dnes, v jednadvaceti, se chystá na extraligovou sezonu s Kladnem. Nejmladší blondýnka Ellen se narodila před čtrnácti roky. „Náš život bylo velké cestování, museli jsme si kdysi pořídit i velké auto. Ustupovalo se hokeji, stěhovalo se a deset kufrů bylo pořád připraveno, vlastně pořád je. Ale jsme rádi, že jsme doma na Horním Bezděkově za Kladnem,“ říkají svorně oba muži velké rodiny.

Co oba hokejisty Zajíce a tím vlastně i celou rodinu trochu spojuje, je cestování. Táta sice byl a zůstal kladenskou ikonou, kterou fanoušci milují i dnes, třináct roků od jeho poslední zápase v modrobílém dresu. I tak prošel dost klubů, německé Essen a Oberhausen, v Čechách pak Pardubice, jako manažer České Budějovice. Syn už má za sebou kromě Kladna i angažmá v Pardubicích a Znojmě. A přidat musíme i Budějovice, kde rodina žila a hrál tam jako malý kluk. „Líbilo se mi tam, rychle jsem se tam zabydlel a rád se tam vracím. Fajn lidi, rodina byla pohromadě. To předtím v Německu nebylo, za tátou jsme dojížděli,“ vybavuje si Zajíc junior.

Táta rád vzpomíná na všechna místa, kde působil. „Speciální bylo Německo, kde jsem našel skutečně kamarády na život na smrt. Jerguš Bača nebo Petr Gulda, ti mi jednou ponesou rakev,“ skládá poctu někdejší reprezentantům Československa a Německa.

V rodině vládne jasně hokej, jenže sportovní je celkově, snaží se i ženská část. Máma Petra prý až vášnivě miluje tenis, nejstarší dcera Petra sice došla ke sportu později, ale dnes je výborná v cyklistice, zvládá i workoutové věci. Nejmladší Ellen byla atletkou, dnes hraje volejbal a po tátovi zdědila lásku k bojovým sportům – umí kickbox. „Jenže je vodnář, a tak vášeň pro hru tříští potřebou zachraňovat svět,“ usmívá se táta.

To ovšem Ellen nevadí, aby se coby benjamínek rodiny za svá práva nedovedla doma poprat. S bráchou se prý pasuje poměrně často. „Řežeme se jako koně a máma nadává. Kdo vyhrává? Ona bojuje a má ráda všelijaké výzvy, ale přece jen je to holka,“ culí se Josef ml. a táta přidává – i na adresu vzájemných tenisových bitev s manželkou, že džentlmeni o některých věcech nemluví.

Starý kladenský zimák je chrámem pro celou rodinu. Zajícové na něm buď hrají, trénují, nebo fandí. Jeden druhému i svému týmu. Petra st. je zvyklá od malička, její brácha a strýc tří ratolestí Martin Koudelka byl výborným extraligovým hráčem Pardubic. Už tehdy sedávala v hledišti a vydržela dodnes. Stejně jako její starší dcera. „Má úžasné vnímání hry, přitom dlouho jí sport nic neříkal. Ale ještě když jsem hrál a ona byla malá holka, tak vždycky, když jsem ji v hledišti našel, sledovala mě tak upřeně jako moje máma,“ popisuje Petřinu pozornost Zajíc starší.

Toho kdysi v Praze lákala z Uhelných skladů slavná „S“, ale on se rozhodl pro Kladno. Přitom ho původně ani na Uhelkách nevzali. „Vyhodili mě, abych se naučil bruslit, tak jsem rok chodil na veřejné bruslení a naučil se to. Žádné školičky jako dneska. Později mě chtěly velké kluby, jenže táta nechtěl Spartu – neměl jí rád. A ve Slavii mi kluci přišli děsně namyšlený. Jel jsem na turnaj s Kladnem, a to bylo něco jinýho. Objali mě, hned vzali mezi sebe a já měl jasno,“ vykládá.

Jeho syn začínal úplně jinak a překvapivě mu s prvními krůčky nepomáhal táta. „Vlastně jo, ale byly mi tři a hrozně se mi to nelíbilo. Brečel jsem, a tak mě nechali být. O dva roky později mě vzala na led znovu máma, táta o tom nevěděl. A mě to najednou chytilo,“ překvapuje junior, jehož si ale později táta vzal do parády a roky ho cepoval s ostatními kluky.

Právě k dětem se ale Zajíc, který už kolem hokeje zkusil snad všechno, hodí podle mnohých nejvíc. Má vlastnost rychle je dostat na svou stranu. Navíc je komunikativní, ne náhodou byl i spolukomentátorem pořadu Buly. I proto si teď Kladno zase cení jeho služeb a vysílá ho do Číny, která potřebuje svoje děti hokej naučit a vybrala si Jágrovo Kladno.

„Dítě, ať je to kdekoliv na světě, má schopnost každého odhadnout tak jako zrcadlo, do něhož se díváte. A já ho mohu ovlivnit na rozdíl od dospělého člověka, který si už svou cestu vybírá sám. Dětem svým i cizím se vždycky snažím ukázat cestu tak, že když mu přinese radost úspěch týmu, bude mít i úspěch osobní. A že nic není zadarmo. Myslím, že většina z nich to bere,“ nabízí svůj pohled hlava velké sportovní rodiny.