„Doma je doma, ať je to za jakýchkoliv podmínek. Jsem rád, že tu můžu být s rodinou – ať už tou svojí nebo tou hokejovou,“ říká Kehar s tichou připomínkou, že po pěti letech v I. lize konečně postoupil s Rytíři do nejvyšší soutěže, ale po roce ji zase opustí a vrátí se do nižší ligy.

Na rodinu opravdu nedá dopustit. Určitě si pamatuje svoje mládí, kdy mu hokejová kariéra málem protekla mezi prsty. V juniorce s hokejem sekl a měl plně jiné zájmy. Naštěstí mu pomohli kamarádi a v nejtěžších chvílích rodina a trenér Vladimír Kameš. Mistr světa z roku 1985 ho vytáhl do juniorky PZ Kladno, kde se sice hrála nižší liga, ale Kehar dostal hodně prostoru a rychle se zase vrátil do formy.

Pomohla mu i shoda náhod, Kladno právě sestoupilo z extraligy a devatenáctiletému mladíkovi dalo šanci v přípravě. Tehdejší trenéři Čelanský s Kopeckým až nevěřícně koukali, jak rychle se chytil. Hlavně nechyboval a místo si vybojoval. Od té doby si ho šest let s přehledem drží a v uplynulém extraligovém ročníku byli více nasazování jen kanadští beci Austin s Nashem.

„Extraliga byla nesrovnatelná s tím, co jsem zatím hrál. Ať už po psychické nebo po fyzické stránce. Bylo to o dost kratší než předchozí sezony s barážemi, ale bylo to něco úplně jiné. Nerad bych se k tomu vracel, jen bych připomínal všechno, co už bylo řečeno… Bylo to zkrátka hodně náročné,“ říká muž, který sestup ještě nevstřebal, zároveň však ví, že život jde dál a aktuálně musí planeta řešit jiné věci než hokej.

Kehar i jeho rodina zatím koronavirovou krizi zvládají dobře a chystá se na další ročník, v němž se Kladno pokusí vrátit mezi elitu.

Hráče, jako je on, bude potřebovat, koneckonců takhle loni během baráže promluvil o dříči Keharovi legendární Tomáš Plekanec. „Není to jen o krásných gólech, produktivitě a zkušenostech, ale i o hráčích jako je Martin Kehar…“

Dost výmluvné, že?