Ještě jednou do zákulisí současného Mistrovství světa ve Stockholmu.

Měl jsem štěstí a bydlel v jednom hotelu s reprezentačním týmem. A protože to nebylo prvně, srovnával jsem.

Premiéru společného bydlení jsem zažil v jihlavském hotelu GRAND. Konalo se před OH v Sapporu.

Bylo to velmi přísně střežené bydlení, hráči měli přesně určené jídlo, pití, večerku. Trenéři Pittner a Kostka byli lidé bez úsměvu, morálka byla hlavní. A tak jsme  se s kameramanem Seifertem stali narušiteli – za plentou jsme objednávali piva pro hráče, kteří je měli vesměs zakázané. Nebudu je jmenovat, nebylo jich málo. Bylo to ale jediné porušení tvrdého režimu. Tým žil stále dohromady, jen Nedomanský se vymykal, rád byl sám a sám chodil po náměstí.

Z drilu se urodilo třetí místo a bronzové medaile také pro Kladeňáky Frantu Pospíšila a Edu Nováka.

Druhý podobný zážitek byl na jaře roku 1985 v Průhonicích. Tady už to s jedním pivem bylo jiné – trenéři Bukač s Neveselým byli stejně přísní jako předchůdci, ale doktor Trefný už tak ne. Jedno šlo.

Hráči v parku sedávali, hráli karty, byli hodně pohromadě. Ale i tentokrát společné snídaně, obědy, večeře, večerka.
A teď Stockholm – hráči bydleli v hotelu s jinými hosty – pouze jedno poschodí měli pro sebe. Snídaně švédské – každý jedl co chtěl, obědy volně, večeře také, pouze časy k odjezdům byly dané.

Hráči, kteří většinou žijí mimo ČR jsou takhle zvyklí – životosprávu si řídí sami – jsou to čistí profesionálové, kteří ví co mohou či ne. Tady byli přísní sami na sebe, hokej je živí a oni ho poslouchají.

Ten posun od pionýrských let skvělých amatérů k tvrdé pracovní morálce, nemilosrdného konkurenčnímu boji je velký.
I tak se vyvíjí lední hokej.          Otakar ČERNÝ st.