Je náročná doba – náměty ubývají, není skoro do čeho se trefovat.

Možná, že jedním z témat by mohly být odchody hokejových Rytířů jinam. Ti, kteří se vrátili do NHL, těm patří velký dík – udělali pro své Kladno hodně. Herně i morálně.

Opak jsou odchody Bicka, Hovorky a Majeského – do těch je možné se trefovat. Hovorka byl vicemistr světa, hodně si na tom zakládal o nemohl se smířit s tím, že víc než on byli na ledě Jágr, Plekanec, Tlustý. Bylo marné s ním dál vyjednávat. Bicek možná svůj odchod uspěchal – i když letos mu končí smlouva a těžko předpokládat její prodloužení. Majeský je problém. Přijde vždycky, když potřebuje hrát. Kladno mu vždycky vyhoví a on, v okamžiku, kdy má něco lepšího, odchází. To já jako skalní fanda neberu. On totiž odchází právě když ho potřebujeme.


Jistě, na něm ani na Bickovi a Hovorkovi kladenský hokej nekončí – vstanou noví bojovníci, ale abychom byli přestupní stanicí – to ne!


A pak tu jsou ještě odchody poučné. Jmenují se Bílek, Hluchý, Kalla – třeba. Na ně platí ono Dykovo Opustíš-li mne nezahynu, opustíš-li mě zahyneš. A také minulé zkušenosti. I ta Františka Kloze, fenomenálního fotbalisty SK Kladno. Odešel do Sparty, tam byl nulový, vrátil se domů a hned v prvním utkání dal Spartě pět gólů.


Jmenovaní tři kluci odešli „za lepším" a tím jejich ambice skončily. Propadli a jsou bůh ví, kde. Prostě to netrefili.


Otakar Černý st.