Ing. Jakub Babka se rozhodl jít cestou stavebnictví už při rozhodování o střední škole. Po vzoru dalších členů své rodiny vystudoval stavební průmyslovku v Českých Budějovicích a po jejím dokončení zamířil na ČVUT, kde si vybral obor management a ekonomika ve stavebnictví.
„To je všechno, co se týká projektů. Od rozpočtu přes samotný projekt, který teda nekreslím, ale dostanu ho a nacením jednotlivé položky. Potom dál harmonogram stavby, kolik lidí tam kdy poslat a potom při stavbě kontrolovat, jestli to sedí,“ vysvětluje sám hokejista kladenských Rytířů.

„Je tam obrovský nápor. Každý rok berou tisíc lidí a projde dvě stě nebo tři sta lidí za ta léta studia. Je tam obrovské síto hlavně v podobě matiky a mechaniky. To bylo hodně těžké i pro mě, protože jsem šel z průmyslovky. V matice jsem pořádně nevěděl, o co jde. Gympláci byli jinak našláplí. Pořád jsem proto chodil na doučování, abych matiku zvládl. Naštěstí se to povedlo, ale bylo to hodně náročné,“ dodává.
Velkou výzvou bylo pro Babku také to, že na jeho oboru nebyla možnost dálkového studia. Musel proto do školy pravidelně docházet a spolu s hokejem skloubit klasické denní studium.
„Nechtěl jsem to vzdát. Když jsem byl v juniorce, tak byly tréninky odpoledne, takže jsem do školy normálně chodil. Od dalšího roku už jsem hrál první ligu a musel jsem to začít řešit. Byl jsem pořád v Praze a dojížděl jsem za první ligou v okolí. Dovolili mi udělat si rozvrh, že jsem měl školu třeba odpoledne a jenom některé dny. Nejhorší to bylo, když jsem hrál v Budějovicích. Ve dvanáct skončil trénink a já jel do Prahy. Ve dvě jsem byl ve škole a v osm jsem zase odjížděl,“ vzpomíná třicetiletý univerzál.

„Nějaké předměty jsem samozřejmě nezvládl, takže od třetího roku jsem měl domluvený individuální studijní plán. Zatímco normálně bylo v plánu třeba pět šest předmětů na semestr, já měl třeba tři. Potřeboval jsem splnit menší počet kreditů než ostatní. Tím pádem se mi ale z pěti let udělalo devět a půl,“ vysvětluje, proč odstátnicoval teprve v loňském roce.
K úspěšnému dokončení studia pomohli Babkovi také vyučující z fakulty, kteří prý měli pro jeho dvojboj hokej – studium pochopení. „Většinou to chápali. Za ty roky, co jsem tam byl, mě už na naší katedře všichni znali, takže to brali a dalo se s nimi domluvit. Díky tomu jsem se naučil řešit věci dopředu. Abych za učiteli chodil radši dřív než až potom, kdy by se to špatně honilo,“ popisuje Babka.

Jak sám přiznává, vysokoškolské studium si zvolil s myšlenkou na život po hokeji. „Když jsem začínal studovat, tak navíc nebylo vůbec jasné, jak dlouho budu hokej hrát. To až teď s odstupem let se to vyvrbilo. Když jsem tam nastupoval, tak jsem byl pořád v juniorce. Pořád jsem se soustředil na to, že až nebudu hrát hokej, tak budu dál studovat, nebo to budu dělat. Teď už to mám hotové a můžu hrát hokej. Nic lepšího jsem si nemohl přát. Teď si užívám život profesionálního sportovce a těším se i na to, až budu moct dělat to, co jsem teď studoval,“ říká s úsměvem.
V budoucnu by tedy z vedoucí pozice klidně mohl dohlížet na projekt rekonstrukce stadionu, která právě v Kladně v minulé sezoně proběhla. „Je to možné, že bych ten projekt mohl vést. Musel bych už ale mít nějaké zkušenosti, nikdo mi to jen tak nedá. Je to ale přesně to, co bych chtěl potom dělat. Podobné větší stavby, kde musí být vedoucí projektu a má pod sebou spoustu lidí jako dodavatelské firmy a jednotlivé pracovníky. To myslím, že by mě bavilo,“ zakončuje hokejový inženýr Babka.
