„Až mě překvapuje, že se na tu práci hodně těším,“ usmál se odborník, který koučoval naposledy před rokem prvoligový Beroun, než ho vedení odvolalo.

Takže jste byl rok bez trénování?

Trénovala mě moje žena (úsměv). Ale hokej pořád sleduji.

A znáte současný kladenský tým?

Na jednu stranu moc ne, ale na druhou jsem si spočítal, že šestnáct hráčů z týmu jsem někdy koučoval. To není málo.

Třeba Pateru s Procházkou, ale to byli na začátku devadesátých let zajíci, ne?

Je to tak, ale výhodou je, že lidská povaha se nemění. Tihle kluci jsou pořád fajn.

Chodíte na zimní stadion?

Abych pravdu řekl, teď jsem dával přednost sledování hokeje na internetu. Můžete tam přeskakovat ze zápasu na zápas a hru sledujete v úplně jiných souvislostech, než když stojíte na lavičce jednoho týmu. Hodně mě tohle baví a dost okoukám.

Střídáte svého spoluhráče ze sedmdesátých let Zdeňka Müllera. Ten je v dost vážném stavu v nemocnici Na Homolce.

Tohle všechno kalí, je to nešťastné. Zdeňka znám hrozně dlouho. Vždycky na něj byl ohromný spoleh, a když jsem ho o něco požádat, vždycky mi vyhověl. Když se něco podobného přihodí, pochopíte, že první jde prostě o zdraví, tamto ostatní je na druhém místě. Doufám, že Zdeněk zase bude brzy zdráv a zpátky.

Ještě zpět k týmu. Už máte v hlavě nějaké změny? Proslul jste riskantním nasazováním mladých hráčů do extraligy. V případech Eliáše, Kohna, Tona či patnáctiletého Plekance jste měl dobrý nos a risk to vlastně ani nebyl.

Těch kluků bylo ještě více, ze známějších třeba Židlický nebo Tenkrát. Ale ano, určitě bych to rád udělal znovu, jenom si nejprve budu muset promluvit s Petrem Tatíčkem, ten vede juniory.

Situace Kladna není lehká, že?

Měl byste vaši otázku definovat přesněji.

Myslíte, jako že je hodně těžká?

To už je lepší, bohužel tak je to třeba říci. Ale jak už jsem řekl, na tu práci se těším a věřím, že uspějeme.

Více se dočtete ZDE.