Kladenský rodák a odchovanec zdejšího hokeje začínal v žákovském družstvu u známého trenéra Tožičky. Již jako dorostenec byl mistrem republiky, a protože hrál výborně i fotbal, může se pochlubit i dvěma dorosteneckými tituly v kopané.

Mezi dospělými měl trochu smůly, když mu mistrovský titul vždy těsně unikl. Vše si částečně vynahradil jako trenér áčka, které v sezoně 1979-80 přivedl společně s Františkem Pospíšilem k zatím poslednímu celorepublikovému prvenství.

Jako hráč začínal v kladenském A týmu již v roce 1957 a z celé výše zmíněné lajny v něm vydržel nejdéle, až do roku 1973. Za Kladno odehrál v 17 sezonách celkem 752 utkání, v nichž nastřílel úctyhodných 659 branek, čímž se řadí mezi československou elitu. U příležitosti 60. výročí čs. ledního hokeje mu byl udělen titul mistr sportu.

Aktivní hráčskou kariéru zakončil v sezoně 1973-74 ve druholigové Autoškodě Mladá Boleslav, o něco dříve se ale začal věnovat i trenérské práci u mládeže PZ Kladno. Od mistrovské sezony 1979-80 trénoval s Františkem Pospíšilem tři roky kladenské áčko a poté dorostence Poldi SONP Kladno. V letech 1985-91 vedl reprezentační družstvo do 20–ti let a v roce 1988 s ním získal titul mistrů Evropy.

V 90. letech i v novém tisíciletí v úspěšné trenérské činnosti pokračoval a vedl především zahraniční mužstva.

Téměř po celá šedesátá léta jste patřil k našim nejlepším hokejistům a byl především skvělým zakončovatelem, což dokazuje titul krále ligových střelců z roku 1962, kdy jste nastřílel 37 prvoligových branek. Ačkoliv jste odehrál desítky zápasů za reprezentační dorost, juniory i B tým, nikdy jste nereprezentoval v áčku. Proč?

"V té době byla na pravém křídle opravdu velká konkurence skvělých hráčů. Stačí jmenovat Bubníka, Klapáče, nebo Prýla. Navíc reprezentační výběr nebyl tehdy zdaleka tak široký jako dnes a prosadit se do něj bylo opravdu velmi těžké.“

Hokej jste hrál na vrcholové úrovni velmi dlouho - plných 17 let. Které své spoluhráče považujete v tomto dlouhém období za nejlepší?

"Na Kladně dělala výborné výsledky především skvělá parta. Pokud bych měl ale opravdu jmenovat některé jednotlivce, tak především Frantu Pospíšila, nebo v době mých začátků v áčku Bacílka, Volfa a Proška.“

A ze zahraničních soupeřů?

"Téměř po celá šedesátá léta byli aspoň v Evropě bezkonkurenční hokejisté z bývalého SSSR. Namátkou bych jmenoval třeba obránce Sologubova a Tregubova, útočníky Firsova, Jakuševa, Alexandrova a později známou lajnu Charlamov, Petrov, Michajlov. Nejlepší kanadské hokejové profesionály nemohu hodnotit, protože v té době jsme se s nimi neutkávali.“

Jak vzpomínáte na sezonu, kdy jste s Františkem Pospíšilem přivedli Kladno k titulu mistrů republiky?

,,Samozřejmě jen v tom nejlepším. Kladno mělo tehdy velmi silné a především vyrovnané mužstvo. Když se jedné pětce nedařilo, dokázala ji nahradit jiná.“

Přesto jste o pouhé tři roky později z nejvyšší soutěže naopak sestoupili. Ačkoliv jste se na sestupu společně s F. Pospíšilem podíleli jen z části, v čem vidíte jeho hlavní příčinu?

,,Důvodů bylo více, ale především postupně odešli nejlepší hráči jako reprezentanti E. Novák, Nový, Kaberle, ale třeba i Vejvoda nebo Křiváček. Další hráči typu Vinše, Čermáka a Bauera, kteří byli dříve oporami, měli přece jen už svá léta, a mladíci jako Hořava, Dudáček či Kameš zatím do role tahounů týmu nedozráli. V mužstvu citelně chyběla skutečná vůdčí osobnost.“

Luboš HORA