Édu Nováka zradilo srdíčko, však právě přes něj dával najevo všechny své emoce. Byl to pruďas, rovný chlap, který často pálil od boku, až ho to pak kolikrát mrzelo. Dnes na něj všichni kamarádi z hokeje vzpomínají moc rádi, byl to totiž prima kamarád, který nezkazil žádnou srandu a k tomu ještě odvedl vždycky perfektní výkon.

A co o něm řekli ti, kteří se s ním na kladenském zimním stadionu setkávali jako spoluhráči nebo později svěřenci? Přečtěte si v naší anketě.

František Kaberle st.:

Na první dobrou: Přišel jsem do týmu později než on, byl jsem o pět let mladší, ale sedli jsme si. V týmu byli všichni kamarádi, obyčejní kluci z vesnice, v tom byla naše síla. S Édou jsme později hráli společně v Japonsku a pak začali podnikat. Jak na ledě tak v obchodě jsme se sice uměli i přít, ale nikdy jsme se nepohádali vážně, byl to skvělý chlap. V Lánech v hokejové síně Pepíka Hoška se občas scházíme s S Frantou Pospíšilem, Pepíkem Horešovským, Jirkou Kochtou a vzpomínáme. Na Édu hodně často…

Vzpomínka: Nic konkrétního mě nenapadá, ale vybavuji si, že když jsme přišli do Japonska, bylo to pro nás kluky z Čech opravdu hodně jiné. Oba jsme byli vyjukaní, ale Éda ještě víc než já, až jsem ho musel uklidňovat. Prostě to byla obrovská změna.

František Pospíšil:

Na první dobrou: Na Édu vzpomínám dost často a rád. A jsem rád, že si na něj vzpomene i někdo z tisku. Hráli jsme spolu v jedné pětce a byl to velmi dobrý parťák, spolehlivý. Měl velkou sílu. Šel do toho, uměl to a hrál srdcem. A byla s ním i velká legrace.

Vzpomínka: Nic, slévá se mi to, nemohu sloužit. Byli jsme velmi dobří kamarádi, ale toho bylo tolik, že si na nic konkrétního nemůžu vzpomenout. To byl čas, kdy nám všechno hrozně rychle utíkalo.“

O společných srazech v reprezentaci, kde Édovi občas zbylo jen místo náhradníka: Moc jsme to nerozebírali. Ani jsme o tom mluvit nechtěli, protože to bylo živé a věděli jsme, že ho to mrzí. Ale bral to tak, že pro repre musí udělat víc. Ale to už je vzdálená historie. Bylo nás tam čtyři pět Kladeňáků a drželi jsme při sobě.

Otakar Vejvoda:

Na první dobrou: Vím, že Éda se narodil 27. listopadu 1946, pamatuji si všechna data narození tehdejších spoluhráčů. Jak ho krátce charakterizovat? Zastánce chudejch! Když někdo někomu ubližoval, byl tam rychle Éda a pomohl. Co se týče hokeje, měl neuvěřitelnou ránu, navíc kontrolovanou.

Vzpomínka: Hodně jich říci nemohu, ale tuhle ano. Trénovali jsme v Kročehlavech, ale basketbal a navíc jsme ho hráli trochu ragbyově. V jednu chvíli se na mne Éda rozeběhl, což bylo devadesát kilo svalů, a i když měl můj obrovský respekt, musel jsem se mu postavit. A tak jsem mu nastavil zadek… On chudák vyletěl a při pádu si pochroumal zle koleno. Tenkrát mě neměl moc rád…

Jaroslav Vinš:

Na první dobrou: Bojovník a fantastický střelec!

Vzpomínka: Jednu speciální mám, protože si přesně pamatuji, kdy mezi nás přišel poprvé. Byli jsme na letním soustředění na Bucku a on tehdy vynikal ve všech sportech, tak ho doporučili k nám do hokejového klubu. Přitom mu však bylo už nějakých šestnáct nebo sedmnáct. S hokejem tedy začal hodně pozdě, ale hned zapadl, s bruslením neměl žádný problém, to uměl tentokrát z rybníku každej.

Milan Skrbek:

Na první dobrou: Vynikající hokejista i kluk do party. Prostě kus kladenské hokejové historie.

Vzpomínka: Občas jsme spolu hráli v jedné lajně, ale samozřejmě nejčastěji bjyl v jedné lajně s Milanem Novým, vzadu Franta Pospíšil a Franta Kaberle. Eda byl na pravém křídle, Milan Nový centra a křídla se tam střídala. Občas jsem tam hrál já, občas Luboš Bauer. Byla to čtyřka, která často byla v reprezentaci, kde s nimi hrál Augusta. Byli sehraní a hrálo se s nimi velmi dobře, chtěl k nim každý. Občas se po nepovedeném zápase prostřídalo, kdo s nimi bude hrát. Také jsme s ním trénoval, byli jsme spolu rok. Spolupráce s Edou byla výborná. Stejně jako na ledě, tak i jako trenéři. O tom se ani nic jiného říct nedá.

Tomáš Plekanec:

Na první dobrou: Byl to jeden z největších kladenských srdcařů. Nikoho nenechal vypustit milimetr na tréninku ani v zápase. Ohromně přísný, ale také férový trenér a člověk… (Plekance zařadil E. Novák jako první kouč do stálého kádru A týmu).

Milan Nový:

Na první dobrou: Mám jenom nejlepší vzpomínky, protože naše pětka včetně Edy byla podle mne ve své době nejlepší v Československu. Dávali jsme spoustu gólů a já věděl, že když Édovi vyhraju bekhendem buly, on to z kruhu zamete do brány.

Vzpomínka: Neuměl prohrávat, to platilo jak v hokeji, tak třeba v tenise. Když jsem ho porazil, tak vztekle mlátil raketou (smích). Ale jsem si jistý, že právě takoví hráči někam dojdou, nemyslíte?

Radek Gardoň:

Na první dobrou: Pamatuji se, když jsem jako mladý kluk stál u mantinelu a Eda ke mně přijel a zeptal: Tak co, mladej, troufneš si na ligu? Takhle mě dostal do velkého hokeje. My měli tehdy hodně mladý tým a on z nás chtěl dostat to nejlepší, a tak občas uměl pořádně zakřičet. Ale myslel to dobře.

Vzpomínka: Mám jednu pěknou, když se nám nedařilo, odehráli jsme blbě třetinu, tak vlétl vzteky do kabiny a rozerval na sobě svetr, který si ráno koupil (smích). Prostě neuměl prohrávat…

Jan Neliba:

Na první dobrou: Moc jsem si ho vážil, ale to vám asi řekne každý. Byl to správný Kladeňák, srdcař a je moc velká škoda, že tak brzy odešel. Obrovská osobnost a je dobře, že se na něj vzpomíná.

Vzpomínka: Hodně mi pomáhal, hlavně psychicky, uměl mi zvednout sebevědomí. Podporoval mě v agresivní hře, kterou jsem tehdy předváděl, vždycky říkal: Fugas, to je ono, klidně ještě přidej, tohle potřebujeme! Samozřejmě si také vybavuji spoustu společných oslav, protože slavit tehdy bylo co. Byli jsme zlatá generace kladenského hokeje a uměli si to užít.

Jan Novotný:

Na první dobrou: To už by mu byl tolik? Pána jeho… Nemohu o něm říci nic než že to byl skvělý kluk a kamarád, jeden z vůdců naší tehdejší kabiny. Hecíř, obrovský bojovník. Také chlap, co každému řekl všechno na rovinu.

Vzpomínka: Potkali jsme se i jako trenéři, oba jsme vedli Řisuty, nejdřív mne tam střídal on, pak já jeho. A když jsem se byl nedávno na jejich zápase podívat, byl jsem rád, jak na Edu šéf klubu Ivan Záleský hezky vzpomínal.

Otakar Černý st. (In Memoriam)

In memoriam jsme nechali zavzpomínat také někdejšího redaktora České televize a dalšího srdcaře Otakara Černého, který toho s Eduardem Novákem rovněž prožil hodně a v Deníku po jeho skonu napsal tohle:

„Kamán“, jak jsme Edovi říkali, byl chlap, kterému je slušné poděkovat. Byl duší té obrovské kladenské hokejové party, která léta vládla suverénně československému, ale i světovému hokeji. Když bylo ouvej, Eda zavelel - “kamán borci“ a všichni ho poslechli. Šlo se do útoku.

Eda byl útočník! Nejen na ledě. Všechno mu vyšlo, vyhrál rodinu, vyhrál ve sportu, vyhrál to u fanoušků. Jen ten boj s jeho nemocí prohrál.

Rudolf MUZIKA, Jan ŠEJHL