Na ledě klidně kličkujte, ale teď ne: Proč jste z Kladna před dvěma lety odešel?
Důvodů bylo víc. Měl jsem za sebou nováčkovskou sezonu, která se sice z týmového hlediska nepovedla – vypadli jsme s Ústím, ale jinak to pro mě osobně byla důležitá a dobrá sezona. V Kladně se tehdy měnilo vedení, klub měl nesrovnalosti s městem a nabídku jsem sice nějakou dostal, ale byl z ní cítit, že zase tak velký zájem nemají. Do toho přišla nabídka z extraligy a my přece hrajeme od malička, abychom to někam dotáhli. Proto jsem Pardubicím podepsal.

Ale tam to úplně nevyšlo, že?
Byla to výborná zkušenost. Bylo mi osmnáct, takže to byla superšance. Bohužel se klubu v té sezoně vůbec nedařilo, padnul do baráže. To pro mladé kluky není ideální. Vyměnila se spousta trenérů, šancí jsme moc nedostali. V klubu, která má snad nejvíc fanoušků a chodí na ně i když se nedaří, se hrálo o život. Já měl dobrou přípravu, třeba zápasy proti Omsku a Ufě mi vyšly, dostal jsem v kabině pochvaly, ale ve chvíli, kdy bylo potřeba dělat výsledky, hráli jiní a chápu to. Nakonec přišel pan Holaň, šanci mi dal a řekl jsem si výkony na ledě si o místo v baráži. Jenže tam už zase šlo o moc, mužstvu se moc nevedlo a přednost měli zkušenější. Ti nakonec extraligu zachránili.

Je velký rozdíl mezi extraligou a ligou?
Neřekl bych, že až tak velký, hlavně, když si to osaháte a zkusíte na vlastní kůži. Ale kvalita tam samozřejmě je a vy jdete na led i s tím, že máte trochu strach, abyste nechybovali.

Nepůsobíte dojmem, že byste měl z něčeho strach…
Ale já s ním od mala někdy bojuji a asi nejen já. Vychází to z očekávání, které od sebe mám já, ale i moje okolí. Jde o psychologiii a mě tenhle obor baví. Občas si rád něco přečtu a snažím se se sebou pracovat. Myslím, že mi to i dost pomohlo.

Psychologie, jako bych to už někdy slyšel od vašeho táty, i ten na ni dost dá. Je to propojené?
Táta se o psychologii zajímá dlouho a díky němu máme doma i specializované knížky. Ale dostal jsem se k tomu oboru sám, začalo mě to bavit. Teď se o tom můžeme doma pobavit a táta je rád, to na něm vidím.

Z Pardubic jste šel do Znojma, zahrál si EBEL ligu. Zase ale jen na rok, proč?
Byla to další výborná zkušenost. Ve Znojmě se mi líbilo, zkraje tu působil i další Kladeňák Pavel Skrbek. Hodně zkušený, vstřícný, strašně moc nám mladým pomáhal. Obrovská osobnost a škoda, že brzy kvůli zranění skončil. Co se týče ligy, je jiná než naše, vždyť tři čtvrtiny hráčů pocházejí z Ameriky nebo Kanady. Je tam méně taktiky, ale hodně rychlosti, šancí, gólů. Kvalita je vysoká.

A proč se tedy vracíte do WSM ligy?
Chtěl jsem do Kladna! Velkým důvodem byl pan Hořava, chtěl jsem si pod ním zkusit hrát a on mi zavolal a chtěl mě. Hodně rozhodoval i Jaromír Jágr. Volal mně i mému agentovi Martinu Podlešákovi, i on měl zájem. Navíc jsem chodil pravidelně na baráž, kluci tam hráli ohromně, to mě také nalákalo. ve Znojmě jsem měl ještě roční smlouvu a pustit mě nechtěli. Já ale chtěl domů a i za cenu nějakých nevýhod mě Orli nakonec pustili. Trenér Hořava mezitím sice skončil, ale zase bych nerad, aby to vypadalo, že mi noví nevyhovují. Vždyť Jindřich Lidický i David Čermák mi dali první velkou šanci v mužském hokeji. Na sezonu se obrovsky těším.

Ale Kladno, byť zatím nemá kompletní kádr, ho dost změnilo, někteří zásadní hráči ho opustili. Co změnám říkáte?
Já jsem hráč, tohle patří spíš vedení klubu a někteří hráči ještě asi přijdou. Nevím, jakou měli kluci loni partu, ale podle výkonů na ledě to vypadalo, že dobrou. O totéž se musíme postarat i my, co jsme v týmu teď. Musíme táhnout za jeden provaz a pak můžeme někam dojít. Já bych si strašně moc přál postoupit s Kladnem zpátky do extraligy.

V pátek můžete dát partu dohromady při tradičním fotbálku na Braškově. Tuhle akci berete jako podporu vašeho kamaráda Petra Křepelky, který se léčí z těžkého zranění v nižší německé lize. Těšíte se hodně?
Ta akce měla být původně malá, ale hlásí se další a další lidé a roste to v něco, co jsme vůbec nečekali. Já mám Petra hrozně rád, vždyť jsme spolu hráli. Naprosto skvělý kluk, byl z nás nejaktivnější, vymýšlel největší blbosti co jsme dělali. Pak se stalo co se stalo, ale nedávno jsem za ním byl v Německu a viděl, že zůstal, jaký byl – jeden z největších bojovníků, co znám. Věřím, že na Braškov dorazí i on a bude to skvělá akce.