Rozdělovák Ota Černý byl původně učitelem, kluky na poldováckém učňáku učil po svém a určitě na něj budou mnozí rádi vzpomínat. Od roku 1969 však pracoval také jako externista v televizi, kde se přes pozice sporťáka a poté politického moderátora dostal až do čela sportovní redakce ČT. Byl i komentátorem Svobodného slova, náměstkem ministra zdravotnictví nebo členem komise prvoligových rozhodčích. Ale pokaždé si našel čas, aby se zastavil na některém kladenském sportovišti, ať už to byl hokej, fotbal, volejbal nebo kuželky či pétanque.

Rádi budou na Černého vzpomínat také v kladenském divadle. Thálie byla jeho další láskou, ta kladenská obzvlášť. Stejně jako o sportu na Kladně napsal knihu i o divadle, kam roky s manželkou chodil.

Zažil slavné české i kladenské sportovní party. Z těch kladenských nejraději vzpomínal na první hokejové mistry, na které jezdíval jako malý kluk na Štvanici. I na kamarády ze 70. let, kteří pod vedením Františka Pospíšila či Milana Nového získali pět mistrovských trofejí.

Určitě si na něj vzpomenou velké osobnosti českého sportu. Tu nejslavnější, Jaromíra Jágra, dokonce vedl jako malého, protože s jeho synem Otou hrával hokej v jedné věkové kategorii a pan Černý jim dělal vedoucího týmu.

Zároveň tehdy psával kladenský hokejový zpravodaj. Nenapodobitelně neotřelou češtinou, s krátkými otázkami respondentům, u kterých si zakládal na tom, že nesmí být položeny tak, aby odpovídající mohl odvětit: Tak určitě! „Pokud ano, je to chyba novináře,“ říkával.

Ústa měl jako správný novinář často nekompromisní. Neváhal jasně popsat fyzické napadení Romanem Berbrem na záchodcích plzeňského stadionu, přitom tehdy byl místopředseda FAČR nedotknutelnou postavou.

Ale raději měl pozitivní věci. Kromě zmíněných knížek o Kladnu se v televizi povedenými scénáři podepsal pod povedenými dílky o Stanislavu Bacílkovi, Karlu Beranovi a dalších sportovcích. V těchto dokumentech byl nejlépe znát Černého jazyk.

Ten už nikdy nepromluví. V poslední době nebyl v nejlepší formě, i když se pral statečně. V noci na úterý svůj boj prohrál, bylo mu 77 let. A nebyl to zbytečný čas, který na zemi strávil.