A že tato podmínka závodu zaručila skutečně zajímavou podívanou. Někteří účastníci, kterých bylo celkem deset, se totiž na závod místo do moderních cyklo dresů oblékli do stylových šatů, a to včetně pokrývky hlavy. Se svým závodním strojem byli zkrátka sladění do posledního puntíku.


Jednou takovou byla i Veronika Štorková. Ta závod nakonec úspěšně dojela až do cíle, a to i přesto, že před startem měla vážné obavy, jestli to ona i její kolo zvládne. Dohromady jim totiž bylo přes osmdesát.


„Kolo jsme našli u tety na půdě. Leželo tam nejméně padesát let a nikdo ho nepoužíval. Tak jsme ho vytáhli a teď to na něm zkusím ujet. Což ale nevím, jak dopadne, protože jsme ho nechali absolutně bez úprav. Všechno na kole je v původním stavu, tak jen čekám, kdy prasknou zpuchřelé gumy. Ty jsme sice foukali a pořád drží, což nám přijde neuvěřitelné, ale i tak budu ráda, když objedu jedno kolečko kolem náměstí,“ prozradila se smíchem něco o historii svého závodního stroje Veronika Štorková. 


Okruhů se ale jelo celkem pět. Organizátoři trať závodu vytyčili na 700 metrů. A kolo s Veronikou Štorkovou v sedle nakonec zvládlo dojet závod až do konce bez úhony. V kategorii žen navíc skončila na pěkném druhém místě. 


Možná za slušný výsledek může i domácí trénování. „S kolem jsem objela jeden zkušební okruh kolem domu, abych si na něj zvykla. Ale popravdě se na to kolo moc zvyknout nedá,“ dodala ještě těsně před startem nadšená závodnice.

Více roků než kolu cyklistky Veroniky Štorkové a jeho řidičce bylo bicyklu redaktorky Kateřiny ze Slaného, která reprezentovala Deník a přijela na kole zn. Ywes Prim vyrobenené ve slánské továrně majitelky Votavové v roce 1937.

Cyklistce i kolu bylo dohromady 126 roků. Přestože kolo bylo do soboty roky jen muzejním exponátem, který ochotně zapůjčil pro soutěž slánský sběratel Martin Nič ze svojí sbírky, dokázal bicykl závod překonat, vydržet pohromadě a navíc vyhrát. Redaktorka Deníku se proto hrdě postavila na bednu a získala 1. místo.