Vznikla vlastně náhodou a nikdo rozhodně nečekal, že to dotáhne tak daleko. První desku s názvem Slánské pověsti vydala před jedenácti lety. Koncem března spatřil světlo světa zatím poslední hudební počin skupiny, CD Folk´s not dead.

Po několikaměsíční pauze způsobené zahraničním studijním pobytem zpěvačky Martiny, jsou opět všichni pohromadě. Čekají je desítky koncertů a druhý křest jejich nové desky před domácím publikem.

S Deratizéry ve složení: Sváťa, Martina, Lenka, RaCeK, Knack a Franky, se Kladenský deník sešel a vyzvídal, co je u nich nového, jak vznikala deska Folk´s not dead a co chytají do budoucna.

Vaším kapelníkem je Sváťa Šváb, zpěvák a baskytarista punkrockové skupiny Totální nasazení. Byla pro skupinu výhoda, že byla od začátku spojena s již známou kapelou a jménem?
Tak určitě to byla vždy velká výhoda a Deratizérům to hodně pomohlo. Měli jsme to jednodušší než spousta jiných kapel. Díky tomu, že jsme skupina, v níž účinkuje frontman Totálního nasazení (TN), a že jsme jako předkapela Totáčů odehráli většinu koncertů, ostatně jinak by to ani nešlo, protože Totální nasazení hraje 100 koncertů za rok a termíny pro sólo koncerty Deratizérů už by tak skoro žádné nezbyly, odpadla spousta takových těch nezáživných hraní pro pár lidí. Díky Sváťovi jsme hráli rovnou pro stovky posluchačů a lidé nás znali. Na druhou stranu nás moc těší, že tyto doby, kdy Sváťa Deratizéry nutil na koncertech Totálního nasazení jako předkapelu, jsou už pryč. Je stále více akcí, kde už si Deratizéry žádají sami pořadatelé.

Takže dřív si Sváťa zahrál s předkapelou a pak znovu vystupoval v hlavním koncertu s Totálním nasazením?
Ano, přesně tak. A dělá to stále. Odehraje předskokanský set Deratizérů, převlékne černé deratizační tričko za bílé triko Totálního nasazení a jde hrát hlavní koncert. Společně s naším bubeníkem Frankym, který hraje už tři roky v Totálním nasazení na bicí.

Proč si člen známé kapely založí ještě jednu?
Deratizéři vznikli vlastně díky Totálnímu nasazení, či spíše díky tomu, že psal Sváťa skladby, které se pro Totáče prostě nehodily, poněvadž byly moc folk, nebo se klukům z z nějakých důvodů nelíbily. Střádal si je do šuplíku, a když už jich bylo dost, s doprovodnou partou kamarádů je nahrál. Tak vzniklo debutové a dnes už možná legendární album Slánské pověsti. A z projektu se pak stala regulérní kapela.

Nyní máte nové CD.
Vyšlo koncem března a jmenuje se Folk´s not dead. Najdete na něm jedenáct nových písní a dva bonusy. Je to, jak je naším zvykem, směska všeho, co se nám líbí, od punkrocku, přes skáčko, až po srdceryvný folk. Ovšem tentokrát je pestřejší než kdy jindy. Natáčeli jsme ho zkraje ledna. Muselo být hotové za rekordně krátkou dobu.

Proč za krátkou dobu?
Hlavní důvod byl ten, že naše zpěvačka Martina odjížděla koncem ledna studijně na čtyři měsíce do Irska, čili jsme to museli zvládnout za jediný možný týden, který byl v nahrávacím studiu Hostivař volný, tedy za pět pracovních dní.

To muselo být náročné.
Skutečně to bylo na hraně. Začínali jsme brzy ráno a končili pozdě v noci. Byla to makačka. Vše jsme měli rozplánované do posledního detailu, čili, kdo a kdy bude co nahrávat. Naštěstí se nepřihodilo nic nepředvídatelného. Docela nám to šlo od ruky a i navzdory mírnému spěchu se natáčení neslo ve skvělé atmosféře, která jen odrážela to, jak si rozumíme nejen muzikantsky, ale i lidsky, což se svým způsobem podařilo přenést i na novou desku. Jinými slovy jsme to nakonec zvládli a v pátek večer si mohli po pěti hektických dnech oddechnout. To však ještě nebylo všechno. Zpěvačka Martina sice odjela, ale v únoru se dělala finální mixáž a mastering a taky se pracovalo na obalu. U všeho byl především kapelník Sváťa, pro něhož to byl další slušný zápřah a desítky hodin práce, ale rozhodně všechna ta dřina stála za to. Poslední březnový den CD oficiálně vyšlo.

Po jaké době jste vydali desku?
Poslední studiovka Slánské pověsti, mordy a neřesti, vyšla v roce 2008. O rok později jsme ještě vydali k desátému výročí vzniku Deratizérů výběr toho nejlepšího pod názvem Bestie off.

Kdo z kapely skládá?
Dvorním autorem textů a hudby byl a je až na výjimky Sváťa. Dříve skládala některé písně i bývalá zpěvačka a saxofonistka Kolí, dnes občas napíše nějakou hudbu akustický kytarista RaCeK, ale drtivá většina pochází, jak říkáme: „Z pera našeho šéfderatizéra.“

Folk´s not dead. Proč zrovna takový název? Na albu přece není jen folk.
Byl demokraticky vybrán v kapelní anketě jako ten nejlepší z mnoha různých návrhů. Slogan jsme si, jak je vidno, částečně vypůjčili od pankáčů a přidali lehký nádech folku – takže si představte směsici hudebních stylů od punku přes ska až právě po folk, kterou naše nové CD bezesporu je. Navíc plně a věrně vystihuje nejen náš folkpunkrockový sound, ale i složení Deratizérů. Vždyť jak jinak nazvat ten mix, kdy spolu hrají dva folkáči z country-bluegrassové skupiny Minaret, dva punkrockeři z Totálního nasazení a dvě krásné zpěvačky.

Nové album jste křtili v Praze, budete desku představovat také domácímu publiku?
Ano, budeme. Druhý křest máme v plánu udělat 2. září na Masarykově náměstí ve Slaném v rámci akce Music on the Square. Spolu s námi vystoupí jako host pražská skupina Malá bílá vrána. Akce začíná ve dvacet hodin a všechny z okolí srdečně zveme.

V úvodu jsme mluvili o rozdílu mezi hudbou Totálního nasazení a Deratizérů. Stále je tak markantní?
V počátcích vzniku Deratizérů byl rozdíl hodně velký, ale pak se postupně přitvrzovalo. Akustické nástroje nahradily výhradně elektrické, a když jsme v roce 2005 vydali desku, která se jmenovala Zbloudilá, a měli v sestavě dvě elektrické kytary, blížil se náš styl už hodně punkrocku ala Totální nasazení. Některé skladby už tak skoro zněly, ba dokonce v některých písních byly chvílemi ještě tvrdší kytarové riffy, než v té době měli Totáči. Pak ale přišly velké personální změny, rozkol mezi jednotlivými členy a stará sestava se zcela rozpadla. Zůstal jen bubeník Franky a vůdčí osobnost kapely, kytarista a zpěvák a především dvorní autor – Sváťa.

A šli jste jiným směrem?
Potom už ano. Přišli noví členové, úžasná a jedinečná zpěvačka, saxofonistka a flétnistka Martina a dva výborní muzikanti z bluegrassového Minaretu, kontrabasista Knack a kytarista RaCeK. Rrázem to bylo o něčem jiném. Celkový sound se sice zjemnil, ale neskutečně zpestřil. Vznikly nové písně, některé se přearanžovaly, a hned to bylo něco trochu jiného než Totální nasazení, byť tam jsou prvky punkrocku přirozeně pořád slyšet. Ostatně aby ne, když Franky se Sváťou hrají v Totálním nasazení. Finální vizáž pak dostali Deratizéři před necelými dvěma lety, kdy do kapely nastoupila skvělá druhá zpěvačka Lenka, jejíž příchod náš soubor neuvěřitelně oživil.

Myslíte si, že není možné, aby v horizontu třeba desítek let vznikla z Totálního nasazení a Derazitérů jedna kapela?
Určitě ne. Spojit se nemohou, už jsou moc daleko od sebe. Jejich pomyslné linie jdou každá někam jinam. Tak, jak to funguje teď, je to ideální. Obě kapely mají něco společného a přesto se liší. Když spolu hrají na koncertě, kdy samozřejmě s Deratizéry předskakujeme Totálnímu nasazení, je to velmi dobrá kombinace. Publiku se toto spojení, podle četných ohlasů, očividně líbí. Ostatně, přijďte se sami přesvědčit, společných hraní máme na podzim požehnaně.