Jaroslava Krausová, Miroslava Červenková a Iva Ilašenková se před dvěma týdny společně vydaly na slavnostní zakončení divadelní sezony. Těšily se, neboť z předcházejících ročníků věděly, že je čeká spousta zábavy. Ovšem opak byl pravdou.

„Dionýsie byly nejhorší, kterých jsme se kdy účastnily. Skutečně to pro nás bylo naprosté zklamání,“ vyjádřily ženy svůj názor. Hry prý byly navíc vulgární a o ničem. „Na začátku inscenace očekávám, co bude, a hned jako první zazní vulgarita. To mi velmi vadilo,“ dodala Jaroslava Krausová z Kladna.

„Nejsem nějaký puritán. V představení nebo filmu, když tam to sprosté slovo patří a sedne, tak proti tomu nic nemám. Ale tady to bylo absolutně bezúčelné. Mně to připadá, že si v divadle někdo myslí, že když bude sprostý, tak se lidé budou smát,“ přidala se Iva Ilašenková.

Po skončení programu dionýsií zůstaly všechny tři v divadle. Bavily se s ostatními o současné situaci. Miroslava Červenková si najednou všimla, že po chodbě jde umělecký šéf Tomáš Svoboda. „Rozhodly jsme se, že se ho půjdeme zeptat, proč byly dionýsie ve srovnání s jinými ročníky tak nepovedené a co se bude dál dít s divadlem,“ popsala začátek rozhovoru Jaroslava Krausová.

Vydala se uměleckého šéfa oslovit. „Pozdravila jsem, omluvila se, že ho ruším a zda bych s ním mohla chvilku pohovořit. Předem jsem ho upozornila, že mu asi zkazím náladu,“ pokračovala v popisu situace. Vzápětí Tomáši Svobodovi řekla, že dionýsie byly hrozné.

„Začali jsme se spolu bavit o představeních a najednou přišel nějaký pán. Chvilku nás poslouchal a pak řekl, že když se nám to nelíbí, tak ať sem nechodíme. Poté, co jsem se ho zeptala na jméno, jsem se dozvěděla, že je to Petr Kolečko,“ přiblížila Kladeňačka.

Po této větě už ženy neměly chuť něco řešit. „Divadlo není televize, kterou mohu přepnout. Kdo bude chodit do divadla, když ne my?“ zakroutila hlavou Miroslava Červenková.

Podle Tomáše Svobody byl výrok pouze logickou úvahou. Kladenské dionýsie jsou soutěží tří režisérů a dramaturgů. Diváci po jejich zhlédnutí rozhodují o vítězi hlasováním. Třikrát po sobě v nich zvítězila skupina vedená Tomášem Svobodou a Petrem Kolečkem.

„To se v jejich devítileté historii nepodařilo nikomu! Z vítězství jsme měli velkou radost, i protože pro nás hlasovalo přes dvě stě dvacet diváků. Šel jsem po chodbě divadla, kde mě zastavovali kolegové a blahopřáli mi,“ uvedl umělecký šéf.

Náhle se podle jeho slov objevily tři cizí dámy a dost nevybíravě ho a Petra Kolečka osočily, že se jim dionýsie nelíbily. „Logicky jsme odpověděli, že chodit do divadla není jejich povinnost a jestli se jim to nelíbí, ať do něj nechodí. Je vlastně zvláštní, že je tato úvaha nenapadla samotné,“ dodal Svoboda.

Jak Jaroslava Krausová poznamenala, nebrala výrok osobně, spíše jí mrzelo, že takový je náhled na diváky. „Kladenské divadlo si návštěvníků neváží. Po tom, co bylo řečeno, nás v divadle uvidí minimálně. Pokud do něj půjdeme, tak na Jana Krafku, jelikož ho máme rády,“ shodly se ženy.