Titul knihy je parafrází na slavný text o sumerském králi Gilgamešovi. I v tomto moderním eposu naleznete hrdinu, který touží po moci a nesmrtelnosti.

Kromě toho tu najdete i druhého reka, jenž se takovému osudu snaží za každou cenu vyhnout. Všechno ale začíná mnohem civilněji, trochu jako detektivka. Robert Erben vyráží na rande, které se nepovede.

Nejenže mu nepřijde doprovod, ale v restauraci, ve které se úspěšně opíjí během svého marného čekání, se objeví vrazi. Ráno se probouzí v policejní cele s kocovinou, morální i tou skutečnou. A dostává za úkol případ vyřešit, zjistit, kdo si najal vrahy, a dopadnout toho, kdo je odrovnal. Najímá si ho jeho nejlepší přítel David Vágner, novodobý Gilgameš, ředitel tajné služby městského státu, v jehož ulicích se celý děj odehrává.

„Příběh jsem začal skládat dohromady v době, kdy jsem se oddával studiu literatury a historie. Byl jsem vystaven neustálému vlivu starých klasických příběhů i moderních vypravěčských postupů. Jakousi jejich fúzí jsem se rozhodl vytvořit moderní epos," objasňuje svoji prvotní inspiraci autor Jaroslav Beznoska a s úsměvem dodává: „I když si samozřejmě uvědomuji, že se ve skutečnosti jedná o román."

Čtenáři se na 392 stranách knihy přesunou do uzavřeného světa metropole jedenadvacátého století, do moderní obdoby legendárního Uruku. Město je to stejně nepravděpodobné jako skutečné. A takoví jsou i lidé, kteří v něm žijí. „Přečetl jsem bezpočet slavných i polozapomenutých knih a u každé jsem se alespoň na chvíli začal nudit.

U Eposu o panáčkovi jsem se rozhodl, že se to nestane. Proto jsem vytvořil unikátní svět a postavy. Vytvořil jsem nový a originální příběh, přestože byl inspirován příběhy starými jako lidstvo samo.

Stvořil jsem dva hlavní hrdiny, respektive vypravěče. Celý děj jsem zhustil do necelých čtyřiadvaceti hodin, aby si hrdinové a spolu s nimi ani čtenáři nestačili vydechnout. Do toho detektivní zápletka, trocha mystiky, spousta akce a napětí, humor i nadsázka, protože příběhům, které se berou příliš vážně, mám tendenci nedůvěřovat," popisuje vznik románu jeho autor Jaroslav Beznoska.

Autor o své nové knize

Pondělí většina pracujících a školou povinných zaslouženě nenávidí. Ale tohle pondělí budou nenávidět všichni. Začíná den plný zločinu a násilí, který na konci rozleptá duši celého města. Robert Erben a David Vágner se ve snaze zachránit sebe, město a všechny jeho dobré lidi budou muset vypořádat s mafií, teroristy, nihilistickými fanatiky, úplatnými policisty, šílenými rytíři, zrádci a také s démony, s těmi svými a i těmi skutečnými.

Tak to je krátká anotace k mému prvnímu románu. Jedná se o akční sci-fi, které se odehrává v jedné nespecifikované megalopoli v jedné nespecifikované době, zase ne tak nepodobné té naší. Knihu ocení především ti, kteří mají rádi napínavý a neustále se měnící děj a samozřejmě humor a nadsázku. Je to čtení, u kterého si člověk odpočine a hlavně se pobaví.

Přijdou si na své ovšem i ti, kteří mají rádi alegorie a skryté symboly, neboť město rozdělené na Veleměsto, Meziměsto a Podměstí nemá zase tak daleko k obligátnímu ráji, očistci a peklu. A že název románu je parafrází na slavný Epos o Gilgamešovi, to snad ani nemusím zmiňovat… David Vágner jako Gilgameš a Robert Erben jako Enkidu…

Děj vyprávějí dva hlavní hrdinové, každý v první osobě v navzájem se prolínajících kapitolách. Od prvního až do toho posledního výstřelu jim to nezabere ani čtyřiadvacet hodin. Proto nebudou mít moc času si vydechnout. A čtenáři vlastně také ne.

Pokud má člověk chuť na trochu alternativního čtení jinak konvenčně poskládaného románu, tady je jeden tip. Celý ucelený děj lze číst jako dvě novely. Jedna, kterou vypráví Robert Erben a druhá, kterou vypráví David Vágner. Každé vyprávění lze číst jako samostatný příběh, který k tomu aby fungoval, ten druhý mermomocí nepotřebuje.

Pokud by měl někdo zájem jen o příběh Davida Vágnera, ať koukne na kapitoly 2, 4, 6, 7, 10 a 12. Kdo by chtěl číst jen Roberta Erbena, ať zalistuje na kapitoly 1, 3, 5, 8, 9 a 11. Epilog je jen pro ty, kteří přečtou všechno. Nepředpokládám, že by si někdo koupil knížku a přečetl si jen její polovinu, ale přečíst nejdříve Roberta Erbena a pak až Davida Vágnera a nakonec epilog (jde to ale i bez něho, nebo obráceně) je zajímavá alternativa k řazení kapitol, které jsem jinak pro celý příběh zvolil.