Psal jste s ohledem na to, aby měl příběh šanci zaujmout čtenáře v dnešní době informační smršti?
Nápadů mám vždy více. Vytáhl jsem z nich asi to, co jsem v té chvíli považoval za nejaktuálnější. Ovlivnil to určitě i fakt, že jsem v době začátku psaní sám byl studentem gymnázia. Zároveň si zatím netroufám psát o vyloženě dospělých věcech a pro dospělé. Na druhou stranu knihy, které vycházejí pro mladé, často pochlebují malicherným problémům, jsou jednotvárné a nadmíru přímočaré. Z pubertální lásky udělají střed vesmíru a o tom je celá kniha.

Proti tomu jste se chtěl vymezit?
Ano. Můj hrdina není čistokrevně kladný. Hlavní postava románu se tak trochu hledá. Tápe. V knize je naznačeno, že ne vše dělá dobře. Zároveň jsem chtěl u postavy padoucha vměstnat mezi řádky vysvětlení, proč se chová negativně. Že je svým způsobem obětí konvencí, rodiny a soustavné výchovy k pocitu nadřazenosti.

Lukáš Malý s ilustrátorkou svojí nové knihy Lyceum Ofelií Penniman.
Lukáš Malý: Čerstvý absolvent slánského gymnázia vydal už druhou knihu

Jaká je podle vás cílová skupina čtenářů?
Řekl bych, že tak ze tří čtvrtin půjde o lidi mezi patnácti a dvaceti lety. Díky určité autentičnosti knihy dané mým věkem ale vidím potenciální zájem i u starších. Lyceum je o hledání místa ve světě a společnosti, což je vlastní mé generaci. Dospělé by zase mohla zajímat mentalita současné mládeže. Jak funguje, jak přemýšlí. Předností by mohlo být, že jsem příběh nepsal s odstupem, s vytěsněnými vzpomínkami a přikrášlováním. Když píše o mládí někdo ve věku mého otce, tak to buď není ze současnosti, nebo je to z pohledu pozorovatele. Troufám si tvrdit, že není moc knih napsaných tak mladým člověkem o jeho vlastní generaci.

Co teď můžete udělat pro to, aby kniha uspěla?
Postupně to zjišťuji a hledám. Zkouším Facebook, Instagram. Na podzim budu mít autorská čtení, besedy. Chystám se i s jinými autory na různé literární večery. S reklamou trochu pomůže i nakladatel.

Které literární formy a žánry podle vašich zkušeností v současné době fungují?
Pokud by mělo jít o univerzální návod k tomu, jak prorazit, tak jsou to srozumitelné příběhy s krátkými větami, jednoduchým jazykem bez zabředávání do hlubších myšlenek. Ideální rozsah je někde mezi dvěma a třemi stovkami stránek. Delší špalky už netáhnou, pokud nejde o jméno à la Steven King. Obálka by neměla být složitá ani barevně křiklavá. Lidi prý moc nebere ani to, když kniha takzvaně trčí z regálu. To je návod na zaujetí masy. Největší tržby dělají lidé, kteří si vezmou knihu na dovolenou s cílem tam jen odpočívat nebo ji otevřou před usnutím pro odreagování. Já bych se ale řadil spíš k autorům typu Milana Kundery, kteří píší pro lidi více přemýšlející o tom, co chtějí číst.

Spisovatelka a ilustrátorka Alena Kottová.
Alena Kottová přenáší se svojí knihou děti do Austrálie

Vaším cílem tedy není zaujmout co nejvíce lidí?
Primárně ne. Bylo by hezké mít hodně čtenářů. Ale na druhou stranu vlastně asi ani nechci čtenáře, který by knihu jen vzal a prolétl. Chci, aby nad textem uvažoval. Aby mu něco přinesl. Hartl, Třeštíková nebo Viewegh jsou skvělí autoři. Nepíšou ale tak, aby čtenář nad jejich texty přemýšlel měsíc. Je to cílené spíše na okamžitý zážitek, který motivuje k přečtení dalšího díla. Nic proti tomu nemám a vlastně si myslím, že to má smysl a je to důležité. Ale vlastní cílovku vidím jinde.

Lyceum vyšlo v papírové i v elektronické verzi. Mají podle vás e-knihy své typické čtenáře?
Myslím si, že lidi s tendencí k rychlému a zábavnému čtení do elektronických knih nepůjdou. Podle mých zkušeností jsou čtenáři e-knih vyslovení knihomolové. E-knihy jim šetří peníze a mohou si je číst všude.

Kde vidíte jako čerstvý absolvent střední školy rezervy ve výuce literatury?
Hodiny literatury jsem měl rád. Měli jsme učitele, který toho hodně věděl a měl co říct. Jako ve většině předmětů to ale naráželo na to, že nedokázal zaujmout laika. Kdo měl k předmětu vztah, ten dlouhé monology poslouchal a něco si z nich odnesl. Ostatní ale nezaujaly. A taková je má obecná zkušenost s téměř veškerou výukou na základní i střední škole.

Původní profesí učitelka Marie Jungrová z Kladna provozuje s manželem Miroslavem a dcerou Mirkou cukrárnu Na Letné v Libušíně.
Marie Jungrová z Kladna: Katedru vyměnila za cukrářský pult

Měl byste recept, jak v dnešní generaci pěstovat lásku k literatuře?
Myslím si, že pořád přetrvává chronologická výuka. Učí se fakta a data, termíny, teorie. Nedostali jsme ale za úkol si nějakou knihu přečíst. Nepadla ani otázka, jestli konkrétní text někdo četl. Učili jsme se všechna díla autora, jeho vrstevníky, související teorii, ale nepřečetli si ani ukázku z toho kterého díla. Má obecná rada pro jakýkoliv předmět zní osekat teorii a studenty zapojit. Dám příklad. U tématu Remarque by se přečetl výňatek z Na západní frontě klid. Následovala by diskuze o tom, jestli si dovedeme představit válečný masakr. Jeho hrdinové se totiž ocitli ve válce v našem věku. Jde o to přiblížit studijní látku jako něco reálného.

Fiktivní lyceum v románu jste zasadil do Prahy, kde se také celý příběh odehrává. Kde jste jako student ze Slaného čerpal inspiraci?
V ruchu velkoměsta má asi člověk více motivů a podnětů pro psaní. Člověk žijící v lese může sepsat příběh jako Ota Pavel, ale nejspíš to udělá jen jednou a tím to končí. Vydání knihy a případný úspěch s tím ale nesouvisí. Naopak velkoměsto s množstvím příležitostí může od tvorby odradit, což zdaleka neplatí jen o literatuře. Obyvatel vesnice nebo maloměsta, který chce postoupit výš, může mít naproti tomu větší motivaci jít si za tím jedním cílem či snem. Moji pražští kamarádi mají tendenci k častým přeletům mezi činnostmi, například brigádami. Lidé, které znám ze Slaného, častěji vědí, co chtějí dělat, protože mají ve svém prostoru omezené příležitosti.

Kdo je Lukáš Malý
Narodil se v roce 2002 ve Slaném, kde v letošním roce maturoval na gymnáziu. Na podzim zahájí studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Žije s rodiči v Bílichově, malé vesnici na Kladensku. V profesním životě by rád působil v oblasti soudnictví, s literaturou zatím počítá jako s koníčkem. Vydal už dvě knihy, několik let působí v redakci časopisu ABC pro mládež, kde zpracovává přírodopisná a historická témata.