Na pultech knihkupectví se těší čtenářskému zájmu teprve pár dnů, jde o malou knížku s barevnou obálkou a titulem Herr GOTT – a že to uteklo!

Je určitě nesmírně těžké obdarovat Karla Gotta něčím osobitým. Jak jste s Jiřinou Bohdalovou na nápad přišly?
Jejda! Zkuste si sami vymyslet vtipný dárek pro člověka, který – dle mínění davu – přece všechno dávno má. A překvapte ho! A rozesmějte! A nalaďte příznivě. A sdělte mu dárkem, že nejste žádnej moula, ale někdo, kdo má fištrón, kdo ho má opravdu rád a v dárcích se vyzná… S Karlem Gottem je to vážně oříšek. Když mi Jiřina Bohdalová zadala úkol napsat veselou básničku Karlovi Gottovi k narozeninám, přijala jsem to s radostí – a zaveršovala jen pro něj. V domnění, že básnička bude putovat v obálce a k ní přidáme mašli a flašku šampusu. Jenže – já už psala před dvaceti lety jednu takovou básničku – taky pro Jiřinu a pro stejného muže. A ona se ta básnička tenkrát líbila a já přidala tedy po dvaceti letech básničku další – ve stejně veselém duchu. Jiřina Bohdalová se smála tak nahlas, až to bylo slyšet u nás v Lidicích. Volala hned a zadala mi další úkol: sedni a napiš něco většího – udělej co umíš: knížku pro Karla Gotta. Ale v legraci, těch pitomostí o něm, neautorizovaných blábolů jsou přece plné pulty. To Jiřina řekla a já poslušna rozkazů jsem půl roku vymýšlela, sestavovala, navrhovala texty, kresby, kvízy… a spojila se s kamarádem malířem Pavlem Skalníkem. To nebylo snadné, on žije v Torontu, ale nakonec to klaplo: knížka je na startovní čáře.

Prozradíte alespoň některé z osobností, jež zde jubilantovi vtipně vinšují?
V anketě vinšují slavní lidé, kolegové, přátelé… a zvesela, žádný akademický protokol. Anketu asi půl roku z kolegů herců, zpěváků, malířů… tahala pod pohrůžkou násilí Jiřina Bohdalová. Povedlo se jí vymlátit asi čtyřicet náramných příspěvků. Jména bych neměla zvěřejňovat, oni by se naštvali ti, které bych nejmenovala… Jsou tam opravdu všichni, kdož mají ke Gottovi co říct. A říkají to nejen slovem, ale také kresbou… A jejich textíky či kresby jsme se snažili v humorné nadsázce a recesi shodit… Ve smyslu citátu: „Gott je z poloviny náš! Občané Gottwaldova“ a podobně. U výčtu milenek je například pravdivý citát Jiřího Sováka: „Ber si mladou, ta nejlíp rozezná infarkt od orgasmu.“ Tak v tomto duchu se dílko nese.

Neměly jste obavu, jak oslavenec žertovný dárek přijme?
Ne. Jiřina ví, že Karel Gott smysl pro humor má, zná ho léta. Já na stejnou notu taky vsadila, s Karlem Gottem se znám sice jen z novinářské praxe, ale nikdy mě nezklamal, vždy se se mnou smál. A vždy jsme spolu dobře vyšli.

Jak a kde předání dárku proběhlo?
Karel Gott ho dostal na oslavě svých narozenin v hotelu Ambassador v nůši. Nesla ji Jiřina Bohdalová. Já k nůši přidala nádherné zápalky s titulem knížky a přáním, které pro mě vyrobil soused v Lidicích – Toník Nešpor. Ten už má slavných „sirek“ na velikou výstavu (už jich také několik měl). Karel Gott byl opravdu upřímně překvapený: Bohdalka s nůší, já se sirkama… knižka plná legrace… Obdivovala jsem ho – jen na blahopřání jubilantovi stála dvouhodinová fronta. Jelikož jsem byla v partě s Bohdalkou, která měla na zádech nůši, předběhly jsme všechny… a skončily na jevišti před předsedou vlády. Ten gratuloval až po nás, což Jiřina samozřejmě vtipně komentovala v tom smyslu, že by tu vládu taky dovedla řídit… Ale nůše i knížky měly úspěch – hlavně u jubilanta. Svěřil se, že tak krásnej a vtipnej dáreček v životě nedostal… a to řekl ve chvíli, kdy si samozřejmě vážil všech blahopřání a dárků od svých přátel a kolegů.

Vím, že nejste příznivkyní velkého lidského hemžení, ale přesto si myslím, že jste v Ambassadoru mohla při této příležitosti prožít i zajímavá či nečekaná setkání. Potěšilo vás některé?
V takovém chumlu člověk neví čí je. Já jsem navíc měla spoustu práce, rozdávala jsem knížky všem spolupracovníkům, tedy lidem, kteří nám odpovídali v anketě: Šíp, Pilarová, Eben, Štědrý, Vondráčková, Pavel Vrba… těch lidí bylo… a toho jídla a pití! A ztratila jsem přitom dioptrické brejle za čtyři tisíce. To mě tak rozhodilo, že jsem už nepočkala na krájení sedmdesátiletého patrového dortu, ale kolem půlnoci jsem už vesele zařezávala doma v Lidicích. Byla jsem ráda, že mám tu slávu za sebou. A myslela jsem na to, jak rád bude Karel Gott až bude doma v peří!

Může si knížkou Herr Gott zalistovat i běžný čtenář? Pobaví ho také, nebo se nad ní ve chvíli obdarování zavřela voda?
Určitě ji ocení každý čtenář, který má smysl pro humor a snáší Karla Gotta. Snažila jsem se sepsat všechno to povídání hlavně tak, aby Karla Gotta neuráželo, ale zároveň aby mu takříkajíc nelezlo do vnitřností. Aby ho to celé rozesmálo! A to se – jak vím – stalo. Co k tomu říct: přeju příjemnou četbu. A pusťte si k tomu Gotta. Umí!

„Zlato v hrdle, zlato v bance, veselo je na Bertramce,“ to je můj oblíbený veršík z této knížky. Máte zde i vy nějaký oblíbený slogan či průpovídku?
Pyšná jsem na Malý kvíz s anketou, kde si dělám legraci ze dvou největších kritiků Karla Gotta. To se směje nahlas opravdu každý se smyslem pro humor. Ti bez smyslu pro humor se smát nedokážou. A myslím, že grády mají citáty slavných, i těch, kteří už dávno nejsou mezi námi… Ostatně – „lidé, čtěte!“

Média o vašem dárku hovořila jako o jednoznačně nejoriginálnějším. Máte již i nějakou odezvu od samotného oslavence, nebo mu zatím na čtení nezbývá čas?
Ano, a velmi mě to těší. Karel Gott odjel do Monte Carla na dovolenou, trávil její část s Jiřím Štaidlem a Jiřina Bohdalová mi volala, že se společně baví nad textem, že doslova „řvou smíchy“. A to byl náš společný záměr. Povedlo se.

Autorka: Zdeňka Ortová