Jak vzpomínáte na zrod kapely? Jak jste se poznali?

Fazman:
Skupina Sklad Na Rock vznikla za zajímavých okolností, kdy jsme s bubeníkem Martinem Rambem Kučerou hledali další možnosti propojení s novými muzikanty. Měli jsme hodně písniček, které jsme neuvažovali zařadit do repertoáru naší původní formace, tedy Fast Farragos. Důvodem bylo také hlavně to, že v té době jsme dělali ještě anglické texty a hudebně se mi s odstupem času zdá, že ta zmíněná skupina byla i o něco tvrdší. Nápad založit si vedlejší bigbítovou kapelu s českými texty vznikl v Music Clubu Dundee Jam, když jsme tam po odehrané zkoušce popíjeli pivo. Trochu jsme bilancovali a přišlo to samo. Sehnali jsme přes kamaráda nového baskytaristu, protože ten původní byl hodně vytížený. Baskytaru vzal Veterán Carlos, s ním jsme se celkem hodně rychle skamarádili a sehráli, takže nové trio bylo na světě.

Jak byste popsali hudební styl, který svým fanouškům nabízíte?

Fazman: Původně jsme měli chuť hrát klasický pohodový bigbít, jako základní rockové trio. Tím, že jsme už hráli s bubeníkem Rambem delší dobu, byla chuť posouvat hranice trochu dál. Jak už to tak bývá, opět nám náhodou jeden hudebník řekl, že zná volného kytaristu a my mu tedy hodili lano. Náš nynější druhý kytarista, Pavel Denkr, se přidal k sestavě asi před dvěma lety okolo podzimu. Dost se tím zvedla dynamika a rytmicky dělají dvě kytary silnější a hutnější tvář souboru. Zhruba v té samé době jsem ještě začal hrát na bicí sadu rototomů, máme bicí duety a už jsme měli vyhráno. Dalo by se říci, že hrajeme alternativní punk-rock. Paradoxně teď lidé považují Sklad Na Rock za mnohem tvrdší, než bychom sami hádali v počátcích našeho hraní, což nám tedy celkem vyhovuje.

Kde hledáte inspiraci při své tvorbě?

Carlos: Autorsky je zatím Sklad Na Rock víceméně Fazmanovo děcko, tudíž nemám potřebu něco hledat, spíše se snažím nezapomenout, co jsme již našli, ale výhledově se chystáme zapojit i my, ostatní členové, aby byl výraz kapely pestřejší. Inspirace má tu nepříjemnou vlastnost, že prostě přichází nebo nepřichází, bez ohledu na to, zda je hledána, nebo není. Inu, jak zpíval klasik Jiří Suchý „nejde a nejde, asi o tom neví". A zdrojem inspirace je a může být v podstatě cokoliv, například zážitek, nálada, něco, co samo vyleze zpod prstů či z hlavy, obecně řečeno sám život.

Můžete představit členy skupiny?

Fazman: Dva kytaristé, Lee Fazman Jaránek a Pavel Denkr. Na bicí hraje Martin Rambo Kučera a na basu Veterán Carlos. Občas bereme i hosty, letos hrál pár akcí na trumpetu Petr Adonnis Nezhyba. Necháváme si v tomto ohledu otevřený prostor pro další inspiraci, kterou nejde až tolik plánovat předem.

Změnilo se nějak za sedm let působení složení kapely?

Fazman: Sestava kapely se ustálila na kvartet. Mimo zmíněné osoby s námi hrával pár koncertů bubeník Tomáš, který má teď svůj projekt a který se uvolil zaskakovat za bicími, když to jinak nešlo, neradi totiž rušíme oznámené koncerty.

Prošla za ta léta nějakou změnou i Vaše tvorba?

Carlos: Můj dojem je ten, že za dobu, co kapelu znám, je tvorba a prezentace kapely složitější a trochu tvrdší zároveň, ale žádný hardcore to není, to by nás asi nebavilo.

Máte za sebou koncert v Poldofce, nyní Vás čeká koncert v Auto Da Fé…

Fazman: V Poldofce se nám líbilo, dostali jsme recipročně pozvání od kapely Heavy Passion, která nám hostovala na koncertě v hudebním baru Ponorka v Kralupech nad Vltavou. Jejich frontman Johny je můj kamarád už mnoho let. Kdysi jsme spolu hráli koncerty na Kladně, když ještě byly kluby jako Club C-19 a Deep-Zone. To sice byly jedny z našich prvních kapel, ovšem ten „dravej bigbít" nám tu zůstal dodnes. Na sobotní hraní v Clubu Auto Da Fé se hodně těšíme. Máme tam další spřízněné kapely alternative-rock z Kladna, skupinu Emfoury a také bude hostem trio Ström hardcore-jazz z Prahy. Jako další bude k vidění ještě Fazí Band HC, tam se mnou hraje baskytarista a DJ Zdeněk Rytíř, já hraju na kytaru a soustředím se na texty o peklu a čertech, které zpívám. Bubeníka jsme si pro tuto akci vypůjčili. Na závěr odehraje svůj set písní Sklad Na Rock, se kterým máme poslední koncert před letní dovolenou. V plánu hrát živě je nejspíš zase nějak od září do konce tohoto roku.

Co dále letos plánujete? V srpnu Vás čeká nahrávání ve studiu, co k tomu můžete prozradit?

Fazman: Odehráli jsme od jara zhruba desítku koncertů, na různých místech, takže je chvíle na oddech. Reakce lidí na místech jako jsou kluby GeTiToN v Lounech, Rock Klubu Barák v Kostelci nad Černými lesy, Rock Club Prdel v Berouně a pražská místa, nám hodně pomohly vytipovat a favorizovat si jednotlivé písně. Na koncertech jsme s pár obměnami obehrávali něco kolem dvaceti písniček, v zásobě máme ještě zhruba další desítku. Také se nám neplánovaně povedlo, což jsme nečekali, že jsme při živém hraní dostali nápady na zatím nejnovější skladby při jamování, na které čeká v budoucnu malá premiéra. Na studio si rozložíme hodně sil, celkem tam strávíme čas až do listopadu. Posílí nás i hostující zpěvačka a jeden host na banjo a mělo by dojít i na jiné další zajímavé nástroje.

Máte nějaký hudební vzor?

Carlos: Mluvit o nějakém hudebním vzoru je silně přehnané. Jsou věci, které se mi líbí, a věci, které jsou mi lhostejné, a to napříč žánry a napříč hudebními osobnostmi.

Máte vytyčené nějaké hudební cíle nebo sny? S kým nebo kde byste si rádi zahráli?

Fazman: To vše ukáže budoucnost, rádi bychom natočili po křtu alba i videoklip a uveřejnili nějaké záznamy z živých koncertů. Dobré je, že nás občas zvěční fotograf, to se vždy hodně pobavíme. Zahrát si se zajímavou punkovou legendou by nebylo jistě špatné. Skupin, které máme rádi, je hodně, tak doufáme, že bude časem ještě dost veselo, záleží na tom, jestli bude štěstí stát při nás. Myslím si, že dosud se věci odehrávaly celkem příznivě, co se týká běžných problémů, ty řeší každá kapela, tam nejlépe poznáváte soudržnost a týmového ducha všech zúčastněných, ať už hudebníků nebo těch dalších, co se motají kolem a chodí pařit na bigbít.