Kliknutím zvětšíteShakespearovy příběhy jsou nadčasové a věčné, ani sám autor často neuvádí, ve kterém století se jeho hra odehrává, snad s výjimkou těch historických. Právě proto, že se mohou odehrávat prakticky kdykoli (a kdekoli), pro divadelníky je vždy novou výzvou, do jaké doby a kontextu příběh zasadit.
"V tomto případě jsme děj - věrni autorovi - ponechali na slunné Sicílii, pouze se posuneme o pár století dál od doby, kdy byla komedie napsána, do dvacátého století se vší jeho parádou i komplikovaností. Je po válce, zavládl mír a vojáci se vracejí domů. Na poli lásky se ale může vesele válčit dál, především díky neustálým slovním přestřelkám dvou ústředních postav - Beatricie a Benedika. Nesmrtelná klasika plná humoru a intrik, se vší pokorou oblečená do moderního hávu, pro nějž se stala inspirací estetika 40. až 60. let 20. století. Uvádíme v nejnovějším českém překladu předního badatele a překladatele Jiřího Joska," říká Kristýna Čepková, dramaturgyně Městského divadla Kladno.
O slovní humor, hudbu, tanec, masky a s nimi spojenou přetvářku ani o neuvěřitelné záměny nebude samozřejmě nouze ani v naší inscenaci. Režie se ujal umělecký šéf Západočeského divadla v Chebu Zdeněk Bartoš, v hlavních rolích se představí: Jiří Š. Hájek, Anežka Rusevová, Barbora Janatková, Matěj Vejdělek, Viktor Zavadil, Jaroslav Slánský a další. první reprízy se konají následně 26. června v 11 a 19 hodin.
SLOVO PŘEKLADATELE
„Mnoho povyku pro nic patří k Shakespearovým vrcholným komediím. Hra vznikla zřejmě v roce 1598, tedy ve středním období autorovy tvorby, na podkladě mnohokrát literárně zpracovaného příběhu o dívce, kterou její nápadník vinou zlé pomluvy zavrhne a nakonec si ji přece jen šťastně vezme. Příběh, známý už z dob antiky, objevila znovu renesance a ještě před Shakespearem přetvořila údajně až do sedmnácti nových poetických, prozaických i dramatických verzí v několika evropských jazycích. (…) Klasickou látku ovšem Shakespeare pojal jako vždy po svém a obohatil ji o řadu originálních i převzatých prvků, takže vzniklo dílo zcela nové a svébytné.
Výchozí příběh Claudia a Héry sleduje v základních rysech dějovou osnovu převzatou z pramenů, Shakespeare ho však upravil a doplnil komicky laděným pásmem Benedika a Beatricie a burleskním pásmem strážníků. Poprvé ho rovněž zasadil do komediálního žánru a přisoudil mu v něm zcela specifickou funkci. Starý známý příběh Claudia a Héry tak v jeho pojetí rozvíjí především dramatický děj komedie lásky, kontrastní příběh Benedika a Beatricie dává hře myšlenkovou náplň a příběh strážníků lidový humor a absurdní rozuzlení. Mistrným propojením těchto tří dějových pásem za použití adekvátních výrazových prostředků pak Shakespeare vytvořil divadelní hru nebývale vyváženou, která naplňuje daný žánr, ale v mnohém jeho hranice překračuje. (…)
Ke specifickým prvkům společenského chování, které se odrážejí v metaforice hry, patří hudba, tanec, karnevalové masky, oblečení měnící se s módou, ale i řeč. A právě jazyk, slovo, se do značné míry stává hlavním hrdinou této komedie. Vždyť slovo proměněné v pomluvu dokáže změnit celý lidský život, slovem se vyjevuje i zakrývá pravda, vyjevují i zakrývají city." Překladatel Jiří Josek
43
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
