Jak se jmenovali tvoje předchozí dvě sbírky?
V roce 2004 vyšel můj básnický debut s názvem Květy s vůní cyankáli. Byla to sbírka převážně o pocitech ženy středního věku. O rok později jsem vydala knížku Ucho na nebi, která již byla zaměřena celkově na mezilidské vztahy. Nechyběla v ní ironie a nadhled, jenž logicky s věkem přichází.

V čem se třetí sbírka básní od těch předchozích odlišuje?
V zásadě po stránce formální i obsahové. Převažují v ní krátké básně, v nichž jsou příběhy. Nově jsem se začala věnovat experimentální poezii, kde třeba tvořím příběhy ze vzorů podstatných či přídavných jmen. Obsahově je zaměřena ještě více na ironii, někde až kritiku toho, co kolem sebe vidím. Ale už se s tím smiřuji.

Kdo nebo co bývá objektem tvé kritiky?
Na rozdíl od první knihy, kde to byli převážně muži, je to úplně všechno, co náhodně potkám, třeba to, že na domě, kde žil Jan Neruda, je na restauraci jenom německý nápis.

Koho jsi na křest knihy pozvala?
Ráda bych, aby přijel profesor Otakar Chaloupka, literární historik a kritik, jenž mi ke knize napsal krásný doslov. Mé verše nazval laserovými paprsky, které se zabodávají pod kůži. Jinak jsou pozváni moji kamarádi a přátelé z uměleckého prostředí, novináři, mí studenti, ale samozřejmě zvu i širokou veřejnost.

Máš se svojí poezií spojený nějaký hezký zážitek?
V poslední době hned několik. Loni jsem recitovala svoje verše na nádvoří hradu Kost, což mělo úžasnou atmosféru. Minulý týden četli mé básně v Památníku národního písemnictví v Praze Radim Vašinka a Irena Hýsková z Divadla Orfeus a zároveň se moje tvorba ocitla na DVD, které památník vydal. Jsou mezi současnými domácími autory, jako je třeba Ivan Wernish, Egon Bondy, Michal Matzenauer či Ivan Martin Jirous. Skutečně moc si toho vážím.

Kdo bývá prvním čtenářem tvých básní?
V současné době je to můj přítel, jenž je zároveň také největším kritikem, protože sám poezii píše, i když úplně jinou. Je velmi přísný, ale pro mě je to inspirující. Dále moje přítelkyně, která se mnou recituje v Ateliéru, Dana Tomášová.

Co tvým básním říkají tvoji studenti?
Slíbili, že na křtiny knížky přijdou, ale já jim své básně příliš nevnucuji. Knihu jim zapůjčím pouze na požádání. Reakce mám většinou velmi empatické, že se mi podařilo vyjádřit to, co sami cítí.

Neodhaluješ tím před nimi příliš svoje nitro?
To už tak bývá, že každý autor nese svoji kůži na trh. Já si v životě nemám ve zvyku na nic hrát. Mám radost, že se moje tvorba líbila mladým lidem třeba v Teplicích, kde jsem měla literární čtení minulou sobotu.

Kde kromě křtu knihy budou moci lidé tvé básně v podání autorky slyšet?
Hned 2. prosince ve slánské Ikaros Galerii Antik při vernisáži šperků a obrazů. Po Vánocích znovu v Teplicích. Další termíny se odvíjejí od pozvání.

Je sbírka ilustrovaná?
Ano, podle mého názoru velmi dobře. Ilustrace vytvořila mladá výtvarnice Lucie Jančovičová, která moji poezii odjakživa cítí a sama se už před lety nabídla, že by mně nějakou knížku ilustrovala. Jsem tomu ráda, protože věkem by mohla být mojí dcerou.

Kde bude tvá nová sbírka k dostání?
Při křtu ve vinárně Ateliér, u všech dobrých knihkupců na Kladensku, ale i ve Slaném v Ikaros Galerii Antik a dalších městech, třeba Berouně, Rakovníku či Příbrami.

Nosíš v hlavě myšlenky v pořadí už na čtvrtou sbírku?
Občas mě něco napadá, ale ráda bych příště vydala prózu. Zatím se potýkám s její formou. Špatných povídek jsem četla v poslední době dost a nerada bych sklouzla do bulváru.