„Dal jsem Pavlovi okruhy, na jejichž téma napsal verše a já potom podle nich dotvářel ilustrace. Vzhledem k tomu, že obrázků je dvaapadesát a tvoří celou stránku knihy, jejich tvorba mi trvala dva roky,“ uvedl Povondra.

Prvotní myšlenka tématu železnice vznikla zcela náhodně při jedné z výstav v Rakovníku. „Jistý podnikatel, který nám přispěl na předchozí knihu Lehounce o Berounce, nás požádal, jestli bychom nemohli vydat knihu o mašinkách, protože jeho děti je mají moc rády. Navíc já sám nemám auto, a proto často a rád jezdím vlakem, takže se nám to zdálo jako dobrý nápad. Vlaky jsou jiné než auta nebo autobusy. Při tomhle druhu cestování nejde jen o rychlost, s jakou se na místo dostanete, ale také o jistý zážitek. Je z nich mnohem lepší výhled a domnívám se, že kultura cestování se velice zlepšila,“ řekl umělec.

Dva roky tvorby kniha Přemyslu Povodrovi trvala především proto, že se při své práci snažil být co nejpřesnější, a proto musel navštívit mnoho nádraží a nastudovat vlakové soupravy.

Nejnáročnější přitom podle jeho slov bylo zachytit starý pantograf. „Třikrát jsem musel jet na Masarykovo nádraží v Praze, než se mi ho podařilo vůbec zastihnout. Navíc ještě ten den byla na železnici výluka, tak jsem mezi tím, co jsem čekal na spoj, požádal pracovníka drah o velký papír a tužku. Nechápal proč, tak jsem mu vysvětlil, že připravuji knížku o vlacích a on mi všechno nakonec přinesl. Měl jsem radost, že jsem konečně namaloval vlak, ale pak jsem zjistil, že se v básničce mluví ještě o krávách, a tak jsem musel studovat ještě tento dobytek,“ sdělil s úsměvem Povondra.
Jednoduché pro něj nebylo ani vyobrazení stávky železničářů, kteří protestují proti tomu, že v jejich stanici nestaví rychlík.

„Musel si vzít jednotlivé jízdní řády a vyhledat zastávky, kde rychlíky opravdu nestaví. Nechci nic dělat polovičatě a navíc se snažíme o to, aby knížky pro děti byly nejen hezké, ale také poučné. A tak jim musíme předkládat pravdu,“ dodal s tím, že svoje publikace ještě před vydáním většinou konzultuje se svými vnoučaty a dětmi z výtvarného kroužku. Jejich přání se prý také často podřizuje.

Oba umělci publikaci vydávají vlastním nákladem, a proto jí bude k dostání asi dva tisíce kusů. K sehnání bude přímo v ateliéru Přemysla Povondry, v Dětské knihovně v Kladně na Sítné, pravděpodobně i v místním papírnictví a některé také právě v Železničním muzeu v Lužné.

V období prázdnin má umělec v plánu se věnovat omalovánkám Kladno a jeho okolí, začne pracovat na nové knize Lodě patří k vodě a mezi tím prý asi připraví ilustrace k další publikaci milostných básní Pavla Volfa.