„Byl to nápad dětí z první B. Když se o něm dozvěděli žáci jiných tříd, chtěli se také připojit. Nakonec se nám podařilo za velmi krátkou dobu shromáždit 5700 korun, což stačí k nákupu 95 růží,“ uvedla učitelka Anna Černá.

Žáci si za odměnu budou moci na podzim růže sami zasadit. V Lidicích je ráda uvidí i Jaroslava Skleničková, rozená Suchánková, jejíž vyprávění děti napjatě poslouchaly. Dozvěděly se k čemu a proč 10. června 1942 v Lidicích došlo a jaké byly další osudy členů rodiny Suchánkových a ostatních obyvatel této obce.

„Pamatuji se, jak nás se sestrou maminka tehdy vzbudila v půl čtvrté ráno s tím, že musíme jít do školy. Zatímco jsme byly s ostatními ženami a dívkami dva dny drženy v kladenském gymnáziu, muži byli v Lidicích popraveni a obec začala být srovnávána se zemí,“ vzpomněla Skleničková.

Život v koncentračním táboře Ravensbrück byl velice tvrdý. Ženy zde musely na den vystačit s 20 dekagramy chleba, čtvrtlitrovým hrníčkem černé kávy, tuřínem ve vodě a třemi bramborami. Večer dostávaly otrubovou polévku. Vše bylo chudé na živiny a vitaminy. „Za ty tři roky co jsem tam byla, jsem prodělala úplavici, kurděje a odvápnění kostí. Těžké chvíle jsme se potají snažily přečkat nedělními kulturními večery. Recitovaly jsme například Máchův Máj,“ prozradila.