Comeback se uskuteční právě v Kladně u příležitosti otevření nového klubu v prostorách Kladenského divadélka. Po mnoha letech se Michal Penk objeví před publikem a kromě starých pecek představí také svou současnou tvorbu.

Proč si vybral zrovna Kladno? Jaké jsou jeho nové písně? Bude mít trému? Na to se zpěváka ptal Kladenský deník.

Nový song jste udělal po mnoha letech. Jak se jmenuje?
Písnička se jmenuje Sráz a patří do alba Tancuj zbožně. Na desce jsou skladby, v nichž jsem se snažil navázat na staré pecky, jako jsou například O bláznech nebo Odpusťte nám, čili to jsou takové lyrické romantické balady. Ale na druhou stranu jsou na CD také rychlé, intenzivní věci, jako je právě Sráz.

Kdy mohou fanoušci čekat vydání desky?
Teď jsme dali Sráz do Óčka a čekáme, zda se bude líbit. Pokud se chytne, mohlo by CD vyjít ještě před prázdninami.

Hudbu jste skládal sám?
Všechno jsem dělal já. Na kytaru tam hraje Roman Paraska, který působí ještě v dalších známých skupinách a bude součástí kapely, jež bude vystupovat se mnou.

Na co se mohou fanoušci v sobotu těšit?
Bude to takové vystoupení na videodiskotéce v retro stylu, kde zazpívám tři písničky. Bude to vůbec poprvé na veřejnosti po velmi dlouhé době. Příchozí se mohou těšit na Sráz. A ještě zahraji dva své dřívější songy.

Zazní také O bláznech?
Určitě, mám rád písně O bláznech, Odpusťte nám, Koně a Nevěrnou. Tyhle věci dělat budu. Nikdy bych nedělal to, že bych při vystupování nedal O bláznech. Cítil bych to jako nevděk vůči fanouškům.

Proč jste si vybral zrovna Kladno a ne Prahu?
Protože tu bydlí má manažerka Jana, která mi pomáhá. Chtěli jsme začít zlehka. A navíc mám docela i problémy, že se bojím. Zanechával jsem na sobě takové rýhy. Dost jsem se sám na sobě podepsal.

Takže budete mít i trému?
To určitě. Jsem zvědavý, zda zůstane jen u toho. Snažím se trénovat. Muzika je lékem, který mě od drog drží již tři roky a dá-li pán Bůh, vydrží co nejdéle. Byl bych rád, kdyby se to už nikdy nevrátilo.

Rýhy, jak jste to nazval, se jistě podepsaly i do písní na novém albumu. O čem jsou?
Je to všechno smutné, jako život je. Svým založením jsem buď velký optimista a smíšek, nebo sebevrah.

Ale vždyť vy jste živým důkazem, že naděje je.
Naděje je určitě. Na co jsem cítil, že stačím, tam jsem se pouštěl. Snažím se nabídnoutsvůj pohled na svět, řešení, postoj. Navíc tohle je první deska, kterou mám hrozně rád. Nikdo mi do ní nekecal a nic mi nezakazoval.

Už jste v Kladně někdy zpíval?
Ano. Zpíval jsem zde, ale nevím, kdy. To bylo ještě před těmi mými peripetiemi. Muselo to být někdy po revoluci. A jednou jsem se v Kladně takzvaně zasekl na celou noc. To bylo docela hustý. Hledal jsem zde tu jeden vyhlášený klub, do kterého tehdy jezdili tancovat i lidé z Prahy. Nenašel jsem ho. Ještě jsem si uvědomil, co mám společného s Kladnem. Tedy ne přímo já, ale Eduard Pergner, který je autorem písní O bláznech a Odpusťte nám. V době kdy měl zákazy, pracoval jako nástěnkář v Poldovce.

Máte nějaký vzkaz pro Kladeňáky?
Deska se jmenuje Tancuj zbožně. Tak jestli to není moc drzé vzkázat tancuj zbožně, což navíc vyjadřuje také můj životní postoj. Víte, já tady teprve ťukám.

Vy jste věřící?
Jsem. I když do kostela nechodím, ale mám to tak, že občas padnu na kolena a řeknu nějakou uctivou větu k Bohu, aby mě nezatratil.