Během vernisáže zazněla ve středu v podvečer dětská opera Brundibár nastudovaná Dismanovým rozhlasovým dětským souborem.

Expozice zajímavě spojují historii se současností, smutek s radostí a minulost s budoucností. "Výstava Motýla jsem tu neviděl přiblíží skrze dochované dětské kresby svět těch nejmenších, kteří se stali během druhé světové války vězni v terezínském ghettu. Pro skupinu mládeže, která čítala téměř 11 000, se snažila židovská samospráva vytvořit snesitelné podmínky. Nejdůležitější otázkou i nadále zůstávala výuka, tolik potřebná pro uchování a další rozvíjení etických, estetických a intelektuálních hodnot, součástí které byly také hodiny kreslení vedené Friedl Dicker-Brandeisovou (1898–1944). Sbírka dětských kreseb, která vznikla v období necelých dvou let (1942–1944), je ojedinělou a nejrozsáhlejší na světě. Čítá na 4 500 prací. Výstavu zapůjčilo Židovské muzeum v Praze," říká Ivona Kasalická, mluvčí Středočeské vědecké knihovny v Kladně.

Výstavu doplňují originály kreseb, maleb i fotografií současných izraelských dětí, oceněných v jedné z největších a nejstarších dětských výtvarných soutěží na světě - v Mezinárodní dětské výtvarné výstavě Lidice v letech 2009-2017. Práce jsou od dětí z různých částí Izraele a jsou doplněny fotografiemi, které dokumentují slavnostní předávání diplomů českými velvyslanci v Izraeli. Obrázky zapůjčil Památník Lidice.

Při vernisáži zazněla výše zmíněná opera Brundibár Hanse Krásy v provedení dětí z Dismanova rozhlasového dětského souboru. Je důležité připomenout, že opera, která vznikla krátce před druhou světovou válkou, byla sehrána v letech 1943 a 1944 dětmi v terezínském ghettu celkem pětapadesátkrát a stala se jedním ze symbolů dětského terezínského světa. S Dismanovým rozhlasovým dětským souborem ji nastudovala Zdena Fléglová, klavírní doprovod Andrea Mottlová.

Vernisáže se zúčastnil izraelský velvyslanec JE Daniel Meron, středočeský zastupitel a předseda výboru pro památkovou péči a cestovní ruch Zdeněk Štefek, primátor města Kladna Dan Jiránek a další významní hosté. V neposlední řadě nechyběla jako vzácný host ani pamětnice - akademická malířka Helga Hošková – Weissová, která se ve své tvorbě výrazně věnuje tématu holokaustu, který sama, jakožto terezínské dítě, na vlastní kůži zažila.