Úplní jsou rodina Giornových a Neúplní soubor „ Fantastické divadlo.“ Giornovi - to je mafiánská rodina, která se po generace specializuje na pašování drog.

Soubor Fantastického divadla tvoří „lidé se zvláštními potřebami“ – slepci, hluchoněmí, autisté – lidé s mentálním handicapem. Giornovi řeší „těžký problém“ – propašovat kokain do Makedonie, Fantastické divadlo pak hledá sponzory pro svou cestu na amatérský divadelní festival – kupodivu právě v Makedonii. Autor na oné zápletce vystavěl syrové, někdy až na samé hraně přípustnosti drama, které baví. Ona hranice přípustnosti se odehrává v prvním půli – to se divák setkává se souborem, který nacvičuje Romea a Julii svými výrazně handicapovanými možnostmi. Toby Giorno, šéf rodinného klanu se chytí návnady a rozhodne divadlo sponzorovat, s tím, že je zneužije k pašování. Divácké obavy z ponižování Neúplných úplnými pomáhá řešit režie (Jiří Š. Hájek s inscenační spolupracovnicí Annou Smrčkovou), která postižení herců nekarikuje, dává prostor svým interpretům k pečlivému a citlivému pojetí všech zmíněných handicapů.

Vyprávět dál děj by bylo ochuzení čtenáře, diváka, který – a měl by – na představení přijde.

Inscenace znovu potvrzuje současnou kvalitu kladenského divadla, které neuhýbá před náročnými tématy. A Neúplní jsou náročné téma, J.Š. Hájek ji vystavěl pečlivě, s důrazem na hereckou perokresbu. Pracuje invenčně s velkými celky, zdůrazňuje detaily. Drží tempo, někdy překotně. To hlavně v začátku druhé část, kdy zkoušení Romea probíhá ve zvláštním aranžmá plného světelných efektů, v nichž se text poněkud ztrácí.

Hájkova režie dává vyniknout i prostor interpretům a oni mu vrací velmi profesionální herecké výkony - Toby Giorno – Jaroslav Slánský hraje v několika polohách – v začátku, mírně hysterický, pak elegantní konspirátor a končí coby velký šéf. Na stejné parketě se pohybují i další rodinní příslušníci – manželka Vera Perselini – elegantně rázná a tvrdá Jana Znenáhlíková, syn Zacha – Viktor Zavadil. Ten nakonec onu zápletku rázně rozřízne.

Kladenské představení maže ono „… a dále hráli…“ Každá postava má v Neúplných svou hodnotu – Tiran Jana Krafky, jehož herecký rozsah je pozoruhodný, Olivie Levy energická, bojovná Barbora Janatková. Ti všichni jsou úplní.

Neúplní. Hronův Oskar nekarikuje, své postižení nepřehrává, Liah Barbora Hronová – slepá Julie, která bere svůj osud s nadhledem a je odměněna láskou s …– ne dál žádné vyprávění. Zuzana Mixová je právem brána za nepostradatelnou oporu – její hluchoněmá Nina je zvláštní glosátorkou děje, stejně jako Nathan Miroslava Večerky – ten jako Krafka, Janatková, Slánský, plní roli libera – volného hráče, na kterého je spolehnutí. Ne, herecká práce nemá slabinu – čilý Kapitán Matěje Vejdělka, Rosie Vladimíra Benoni, Dylan Miroslava Tichého se na menším prostoru určitě neztrácí.

Neúplní je prostě pozoruhodná moderní inscenace.

Určitě stojí za vidění!

Autor: Jan Král