„Kateřina přijela již počátkem týdne a usazena byla na původní místo. Upřela pohled k mariánskému sloupu a s úsměvem sledovala náměstí. O svátku svaté Kateřiny se uskutečnila mše ve stejnojmenném kostele na náměstí. Následně se soše dostalo požehnání od pana faráře,“ sdělil starosta Velvar Radim Wolák.

Legenda:
Podle křesťanské legendy doložené od 10. století byla Kateřina vzdělanou egyptskou princeznou a stala se křesťankou pod vlivem jistého místního poustevníka. Během pronásledování křesťanů císařem Maxentiem vystoupila na obranu své víry a v disputaci přesvědčila o své pravdě padesát pohanských filozofů (císař je za to dal upálit). Maxentius – fascinovaný její osobností – jí nabídl místo po svém boku, ona však odmítla, protože se zasvětila panenství.

Zhrzený vládce ji proto chtěl dát umučit. Nechal připravit soukolí, v němž dvě kola posetá železnými hroty a noži se točila na jednu stranu a další dvě, opět s hřeby, se měla točit opačně. (Proto také kola na zobrazeních světice jsou na loukotích často posázena hroty.) Na tento mučicí stroj byla přivázána sv. Kateřina, aby otáčením kol bylo tělo její rozbodáno, polámáno a rozdrceno. Světice prosila Boha, aby k chvále svého jména ten mučicí mlýn zničil. Byla vyslyšena, anděl Páně stroj roztrhl a zahubil přitom čtyři tisíce pohanů, sv. Kateřina zůstala bez úrazu.

Tento zjevný div způsobil v přítomném lidu ohromný úžas a mnozí uvěřili v Krista, mezi nimi i císařova manželka. Ale na Maxentiův rozkaz vyvlekli císařovnu za město, železnými kopími jí vyrvali prsa a potom jí usekli hlavu. Také ostatním vyznavačům Krista dal císař setnout hlavy a jejich těla pohodit psům.

I svatou Kateřinu odsoudil císař ke stětí mečem. Když jí srazili hlavu, z jejích žil místo krve prýštilo mléko; andělé zanesli mrtvé tělo na posvátnou egyptskou horu Sinaj. Zde byly ostatky později nalezeny a vystavěn dodnes stojící klášter sv. Kateřiny.
(zdroj: Wikipedie)