Historikové Jiří Urban a Petr Kopal na toto téma v úterý večer přednášeli ve Vlastivědném muzeu ve Slaném. Přednáška byla věnována kolektivizaci v padesátých letech minulého století.

Na přednášku dorazili nejen potomci perzekvovaných sedláků a kulaků, ale i ostatní slánská veřejnost. I nezasvěcení se dozvěděli mnohé o tom, jak krutá byla padesátá léta minulého století. Jak v závěru setkání podotknul doktor Petr Kopal s Ústavu totalitních režimů, lidé se v zásadě nemění a jsou i dnes stejní. Závistiví, nenávistní, zbabělí a plni dalších lidských neřestí. Stejně jako jsou mezi námi lidé stateční a odvážní.

Po přednášce se návštěvníci společně s ředitelem muzea Janem Čečrdlem odebrali do městského kina k promítnutí ne příliš známého ale o to více ceněného snímku „Smuteční slavnost“, natočeného roku 1969, který se své premiéry dočkal až v roce 1990. Promítám byl jen několikrát.

"Selský stav byl solí české země, která naší vlasti dávala jasný směr a ve své většině zastávala nezpochybnitelné hodnoty. Tedy vše to, co nám v současnosti chybí," řekl Pavel Bartoníček, uvolněný člen rady města Slaného, jejichž rodina v padesátých letech rovněž zakusila tvrdé zacházení, kdy byla z vlastního statku násilím vystěhována.

Dlouho zakázaný snímek, natočený podle románu Evy Kantůrkové, se odvíjí ve dvou časových rovinách: jednak líčí vystěhování odbojného sedláka, jednak jeho pohřeb o několik let později ve vesnici, kam se nikdy nesměl vrátit - ani po smrti. Místní mocenská elita se smuteční slavnosti právem obává, průvod truchlících by se totiž snadno mohl změnit v mlčenlivý akt nesouhlasu.

Režisér Zdenek Sirový, jenž baladicky laděný příběh rozložil do tří částí, postihl, jak údajný socialismus s lidskou tvář se s tím stalinským rozchází jen v otevřenosti represí, mocichtivost zůstává stejná. Drama bezmála dosahující rozměru antické tragédie přivádí na scénu odhodlanou ženu, vdovu po zesnulém, která urputně, bez ohledu na ustrašeného služebníka božího a navzdory místním funkcionářům, prosazuje honosnou poslední cestu. Tvůrci se přitom vyhýbají heroizaci svých hrdinů.