Jak vás napadlo zpracovat téma Olgy Scheinpflungové?

Martin: Jednou letos v zimě, cestou ulicí Na Hradbách mě zaujala pamětní deska. Šel jsem kolem ní již snad tisíckrát, ale tentokrát to bylo jiné. Zadíval jsem se na ní a zaujalo mě datum úmrtí 13. dubna 1968. Uvědomil jsem si, že to bude letos padesát let, a že by to chtělo důstojně připomenout.  Partnerem Společnosti patriotů Slaného při mnohých akcí je pěvecký sbor Consortium Camerale Slanense oslovil jsem sbormistryni, že bychom mohli společně vytvořit vzpomínkovou akci.  Té se nápad zalíbil, ovšem k mému velkému překvapení odmítla se sborem zpívat v úzké, šikmé uličce vedle rodného domu OS.  Odmítla dokonce zpívat i ve větrné ulici Olgy Scheinpflugové v Ráji. Tak se celá akce přesunula do divadla, kde Olga poprvé vyzkoušela divadlo.
 
Alena: Nápad vzešel ze strany Patriotů Slaného, a to konkrétně od pana Martina Doupovce. Ale jeho představa o konání akce byla spojena s venkovními prostory, kterými kdysi před lety procházela, a to doslova,  O.S., moje varianta pak směřovala pod střechu a na prkna, která pro Olgu S. znamenala, řečeno s klasikem, svět a kde se poprvé v ochotnickém studentském představení  uplatnilo její nezkrotné herecké nadání.

Jak jste hledali inspiraci? Studovali jste literaturu o Olze nebo její vlastní tvorbu?

Martin: Vlastní hledání začalo jak jinak, než na internetu. Pak jsem si pustil v rozhlase pořad z cyklu Příběhy slavných a v televizi film Člověk proti zkáze. Do podrobnějšího studia knih a básní jsem se nepouštěl.
 
Alena: V první řadě jsem se snažila zapátrat ve své paměti, co jsem se všechno o Olze S. učila ve škole. Bylo toho žalostně málo, a tak přišly na řadu knihy a internet. Naštěstí  přispěla i sama Olga svojí knihou vzpomínek Byla jsem na světě.  Také jsem přečetla její Pohádky s dobrým koncem,  zápisky z hereckého prostředí Divadelní zápisník, knihu Pod líčidlem (kterou Olga věnovala svému tatínkovi), a na internetu shlédla a rozhlasově vyslechla záznamy pořadů i film o Olze a Karlu Čapkovi.  Různé odkazy ke jménu O.S.,  mě zavedly do vod politických diskusí, článků a spekulací, i na pole bulvárních tzv. zajímavostí.  Takže materiálu bylo dost. Náročnějším se ukázalo tento materiál nějakým způsobem vytřídit a  uspořádat pro potřeby našeho vzpomínkového večera. 

Při vytváření mozaiky o Olze jste si na ni udělali osobní názor – jaká byla?

Alena: V první řadě si uvědomme, v jaké době Olga žila. Narodila se, když Češi patřili do Rakouska – Uherska, její dětství ovlivnila 1. sv. válka, dospívání vznik samostatného Českého státu, její životní vztah s Karlem Čapkem byl konfrontován s tehdejšími politickými tlaky, smrt manžela vystřídala 2. sv. válka, kdy tehdejším představitelům Německa vadily názory i knihy jak Čapka, tak i Olgy. Po osvobození  přišel záhy socialismus, a opět Olga musela čelit politickým tlakům. Ač sama divadelní herečka na světové úrovni, zdatná spisovatelka a dramatička,  přesto celý svůj profesní život hájila a obhajovala dílo a myšlenky Karla Čapka a obecně hereckou duši a řemeslo.  Z jejích knih vyzařuje neskutečná pokora a úcta k herectví a jeho zákonitostem, čtenáři se otevírají postřehy z divadelního světa, a to postřehy zaznamenané životní zkušeností a zráním jedné z nejlepších českých hereček. Bohužel  herectví je živoucí s hercem na jevišti  a jeho publikem v hledišti, kdy jsou lapeni ve  stejném okamžiku a s nenahraditelnou atmosférou dramatického prožitku, který se z jakýchkoliv záznamů vždy vytrácí.  Navíc v dobách největší slávy O.S. nebylo, jak její umění zaznamenat. Filmy, ve kterých jako mladá hrála, shořely, a dalších se dočkala až v pokročilém věku.  Ale ona sama sebe považovala za herečku divadelní.  Byla výrazná ve společnosti, vtipná i přímá,  zcestovalá, inteligentní, obdivovaná fanoušky, nenáviděná závistivci, ale přesto hrdá a stojící si za vším, co kdy řekla. Znala hodnotu pravdivosti.  Myslím, že dnes bychom ji označili také za workholika.  Určitě nebyla svatá, ale obdivuhodná rozhodně ano.

Martin: Připojuji se k názoru své kolegyně. Rád bych jen dodal abychom byli  rádi za to, co nám po ní zůstalo. Ve Slaném se můžeme pochlubit raritou. Jsme jediné město v Česku a nejspíše i na světě, které má po paní Olze pojmenovanou ulici.

To co dva výše zmínění iniciátoři vzpomínkového večera vyzvedli z historických pramenů, přetavili herci Slánské scény ve zdařilou divadelní mozaiku věnovanou slavné herečce. Ta se uskuteční v Městském divadle ve Slaném 19. dubna od 19 hodin. Vše zahájí komentovaná prohlídka divadla v podání Michaely Seghmanové. Vstup zdarma.

Kdo byla Olga Scheinpflugová?
- Národní umělkyně Olga Scheinpflugová (3. prosince 1902 Slaný – 13. dubna 1968 Praha) byla česká herečka, spisovatelka, básnířka a dramatička, manželka Karla Čapka.
- Narodila se v rodině spisovatele Karla Scheinpfluga (1869–1948) a matky Boženy, rozené Fričové (1878–1911). Jejími sourozenci byli JUDr. Karel Scheinpflug (1899–1987, pozdější ochránce autorských práv Karla Čapka) a Božena Scheinpflugová (1901–1984, provdaná za dramatika a kritika Edmonda Konráda). Po více než roce vdovství se otec oženil s Miladou Krinerovou (1871–1955). Od roku 1918 studovala herectví u Marie Hübnerové, členky činohry Národního divadla. V roce 1920 byla angažována do Švandova divadla. V letech 1922–1928 byla členkou Městského divadla na Král. Vinohradech.
- Ve filmu se poprvé objevila v roce 1922, v němém filmu Zlatý klíček dle scénáře Karla Čapka. Od ledna 1929 přešla z Divadla na Vinohradech do Národního divadla .Dne 26. srpna 1935 se na vinohradské radnici za Karla Čapka provdala, své umělecké příjmení Scheinpflugová si však ponechala. Spolu s manželem procestovala řadu evropských zemí a žila s ním až do jeho smrti v prosinci 1938. V období Protektorátu Čechy a Morava sice pracovala dále jako herečka, byla však opakovaně vyslýchána gestapem a ve svém domě musela strpět prohlídky. V listopadu 1940 odešla na nátlak ze souboru Národního divadla, v její roli ji nahradila Lída Baarová. Po válce se druhem Olgy Scheinpflugové stal JUDr. František Krčma (1910–1996), který po jejím úmrtí především usiloval o vydání jejích spisů, zejména pamětí Byla jsem na světě. Významné filmové role se dočkala až v televizním seriál Eliška a její rod (1966). V roce 1946 se vrátila do souboru Národního divadla a zůstala zde až do své smrti v roce 1968. Za svůj život vytvořila na jeho scénách přes 130 rolí. Svou divadelní kariéru ukončila v pohostinském vystoupení v Divadle na Vinohradech ve hře Karla Čapka Matka, jež měla premiéru 1. 9. 1967 v režii Luboše Pistoria. Neukázněné chování dětských diváků na představení o Velikonocích 1968, které dohrála, ale po kterém se již na jeviště nevrátila, zhoršilo její zdravotní stav (dlouholetá srdeční choroba) a krátce nato zemřela.