Hvězda večera se v zákulisí zmrzlá tetelila u topení. Jak by ne, vždyť se právě vrátila z Káhiry, kde bylo dvaatřicet stupňů nad nulou. „Na Kladensku jsem byla, ale v Buštěhradě za čtyřicet sedm let ani jednou. Všude záleží jaké přijde publikum a je mi jedno, jestli mám šatnu s křišťálovým lustrem nebo se převlékám někde na chodbě, to je vedlejší,“ řekla Pilarová.

Basista Vít Fiala zná coby kladenský rodák Buštěhrad velice dobře a společně s posluchači si zavzpomínal, jak v mládí hrál s dixilendem v sokolovně, v sousední Stehelčevsi i Dřetovicích. Průřez melodií od swingu přes věčně mladé hity až po semaforské písničky si zanotovala celá, ne příliš zaplněná sokolovna.

V průběhu večera obdarovala Eva Pilarová pár šťastných svými cédéčky. Diváci poté byli vybídnuti, zda si by někdo nechtěl zazpívat s doprovodem. Nastalo ticho, ale po chvíli se přece jenom odvážlivec našel. Na pódiu se paní Olina Topičová rozpovídala.

„Vzpomínám na rok 1969. V pražské Lucerně byla soutěž amatérských zpěváků a v porotě byla Eva Pilarová. Já tenkrát vyhrála s písní Modlitba pro Martu,“ svěřila se.  Udivená jejím výkonem byla i Eva Pilarová, protože paní Olina předvedla skvělý výkon. Kytarista pořádající skupiny Jan Paulík vybídl diváky, aby na lístečky označili toho, koho si přejí slyšet v dalším pokračování. Kdo ví, možná přijede Pavel Bobek, Marta Kubišová nebo Jiří Schmitzer.