Už od konce srpna zkoušejí herci kladenského Divadla Lampion Zita Morávková, Václav Rašilov a Jakub Hubert novou inscenaci, která nabídne nejmenším divákům známé a oblíbené verše a pohádky Františka Hrubína.

Pod názvem Špalíček pohádek uvidíte příběh Kačenky a Honzíka, kterým se nechce spát a tak si hrají s obyčejnými věcmi a vytvářejí z nich ve své fantazii roztodivné postavy Hrubínových pohádek jako například Zvířátka a loupežníci, O palečkovi, Smolíček a Jeskyňky, Kuřátko a obilí a celé řady dalších.

Protože režisérka Pavla Stáncová vystudovala režii na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU v ateliéru Jana Schmida, využívá ve své tvorbě principy improvizace známé ze Studia Ypsilon, kde působí jako asistentka režie.

Ve Studiu Ypsilon jste si také zahrála. V jakých inscenacích a s jakými pocity?
Metoda Jana Schmida spočívá mimo jiné v tom, že si člověk má v divadle zkusit všechno. Musela jsem proto účinkovat ve XX. století, které režíroval a které jsme s úspěchem hráli celé čtyři roky. Byli jsme tam každý více méně za sebe a na jevišti nás bylo hodně, takže se kdykoli dalo za někoho schovat, což mi vyhovovalo.

Zpívala jsem taky v Hymně, kterou napsal a režíroval Ladislav Smoljak. Dnes se tato hra hraje ve Studiu Láďa. Tyto dvě inscenace mě bavily, ale horší to bylo s Johnsonovým Alchymistou, kterého režíroval Michal Schönberg. Ve hře je velké množství postav, takže jsem musela hrát i já. Dostala jsem roli gamblerky. Byl to horor! Vůbec jsem si nepamatovala text, koktala jsem a vyděšeně jsem se rozhlížela po jevišti. Do diváků jsem se pro jistotu nepodívala ani jednou…

No, abych to shrnula: zkusila jsem hrát a myslím, že pro divadlo je dost velkým přínosem, že jsem se přesunula z jeviště do hlediště.
Pro dětské publikum jste připravila už několik pohádek (například Lelek se nelekne pro Divadlo Minor, Aladinova kouzelná lampa pro Divadlo AHA!, Pejskova dobrodružství aj.).

Co vás baví na tvorbě pro děti?
Možná nejvíc to, že se při zkoušení musí člověk sám „vrátit do dětství“ a snažit se vnímat svět dětskýma očima. Díky tomu jsou možné věci, které jinak rozumný dospělý člověk zbytečně promýšlí, ověřuje, zkoumá a cenzuruje. Dětský pohled je svobodnější, tvůrčí a taky inspirativnější.

Jakým způsobem budete pracovat s Hrubínovými texty a jakým způsobem s herci kladenského Lampionu?
S texty tak, aby se z „dvojrozměrné“ knížky přenesly lehce a bez úhony na „trojrozměrné“ jeviště. Pokud možno tak, jak by to udělal pan Hrubín, kdyby byl režisérem. A s herci? To přece záleží na nich! Fackovat je asi nebudu. I když… člověk nikdy neví…

Jako autora hudby k některým veršům jste zvolila hudebního skladatele a herce Studia Ypsilon Miroslava Kořínka. Proč právě jej?
Umí přesně vystihnout, co po něm chci. A má úžasný smysl pro humor!

Co dalšího vás čeká v divadelní sezoně 2008-09?
V Ypsilonce zkoušení s režisérem Jiřím Havelkou a potom s Janem Schmidem Gounodův Faust. Taky si chci udělat řidičá