Dano, pocházíš ze Slaného, ale život jsi pevně spojila se ZOO Dvůr Králové a v tomto městě také bydlíš. Srovnáváš někdy pobyt tady a tam, a jak takové srovnání dopadá pro Tvé rodné Slaný?

Já jsem bez problémů zakotvila ve Dvoře, protože se Slanému v mnohém podobá – obě jsou malebná města, dříve královská, později okresní, později se stalo okresním jiné blízké město, nyní pověřená města- zkrátka pro život obě města skvělá. Dnes však je Dvůr tak trochu město, kde lišky dávají dobrou noc a ve Slaném je velmi znát blízkost Prahy – někdy pozitivně (mnohem více prosperujících kvalitních restaurací), někdy negativně - hrozný provoz na příjezdech do města, větší kriminalita a bohužel někdy i horší vzduch. Pokud do Slaného dojedu bez půlhodinového stání od Blahotic, tak jej ráda vidím, ostatně v mých snech se stále Slaný objevuje jako můj domov, a to se nezmění. A to, co mne ve Dvoře nadchlo je fakt, že je tam normální jezdit na kolech – již děti do školy jezdí na kolech, mají tam stojany a dvorky, ale i dospělí včetně starých lidí, co si na kole vezou i svoji hůl – ti ale někdy jezdí na kole i ve sněhu. Ve Slaném se úderem podzimu kolo pověsilo na hřebík a do školy jsme na kole nesměli. No a ve Dvoře je často v zimě sníh a je celou zimu bílý.

Křest a autogramiáda šelem bude ve slánské knihovně.

Jsi známá nejen znalkyně, ale i milovnice zvířat. Vím o Tobě, že Tvůj přítel nejmilejší se jmenuje Hercul a je to óooobrovský leonberger. Dalo by se říci, že máš ze zvířat nejraději psy?

Nejraději mám šelmy, velké kočky, a divoké i domácí psy, ale i nosorožce – novorozený nosorožec totiž vypadá jako takovej divnej milej pes.

Kniha, která Ti vyšla, pojednává o šelmách. S těma ses setkala kromě v ZOO i na řadě svých výprav. Kam všude jsi za nimi putovala?

Se šelmami je to složité, obvykle se v přírodě schovávají, tak jsem v Kostarice marně vyhlížela jaguára… Naštěstí jsem mnohokrát navštívila Afriku, kde jsem pozorovala lvy, gepardy, psy hyenové, šakaly, hyeny, ba i lachtany… dokonce jsme několikrát zahlédla levharta, i když mne muselo vidět levhartů mnohem více…

A co české šelmy? Zažila jsi někdy setkání „na vlastní oči"?

Strašně toužím potkat vlka, rysa, šakala zlatého (u nás se vyskytuje od roku 2006) a další. Pozorovala jsme jen lasice, a vzácně na Večerním safari královédvorské zoo pozorovala lišky a jezevce… Ale osobně jsem jako zoolog zajišťovala vypouštění divokých rysů (odchycených na Slovensku) na Šumavu v oblasti Kvildy….

Kniha Šelmy vyšla teprve minulý měsíc, ale jak Tě znám, už máš určitě v plánu další činnost. Máš v plánu nějakou další publikaci, ilustrace nebo se můžeme těšit na výstavu Tvých obrazů zvířat?

Mám v plánu výstavu obrazů minimálně ve Dvoře a v Praze, no a ráda bych napsala knihu o nosorožcích, jsou to úžasná lidmi často opomíjená zvířata, která jsou daleko inteligentnější a citlivější než si lidé obvykle myslí…

RNDr. Dana Holečková (*1957 Slaný)
Vystudovala zoologii (specializace savci) na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a od roku 1984 pracovala jako zoolog v ZOO Dvůr Králové, kde byla také dlouholetou ředitelkou (1996-2012). Profesně se věnovala zejména chovu šelem, ale i primátů, nosorožců, slonů a dalších savců. Pod jejím zoologickým vedením se podařilo rozmnožit gepardy a královédvorská zahrada se v chovu těchto koček stala nejúspěšnější ve střední Evropě a v chovu psů hyenových a nosorožců dvourohých na světě. V ZOO Dvůr Králové realizovala reintrodukční programy kopytníků a nosorožců do Afriky. Publikuje od roku 1983 především v populárně naučných a odborných časopisech. V současné době učí zoologii, chov zvířat a problematiku zoologických zahrad v Praze (SOŠ Čakovice obor chov exotických zvířat) a vede výtvarný ateliér ve Slaném. Od roku 2011 se věnuje malování, zejména realistické kresbě a malbě zvířat.

Lada Doupovcová