Příjemná cílevědomá žena v nejlepších letech, která je maminkou dospělého syna a kromě muziky vykonává běžné občanské povolání, je spjata s muzikou a kytarou více než třicet roků. Kromě výborné hudby a textů, jež si píše na tělo, šíří do publika i velice příjemnou energii, která člověka štvaného každodenní stresem zklidní a přenese do jiné dimenze.

Simonu znají roky nejen posluchači z Kladenska, ale i na mnoha místech naší republiky, kam zhruba padesátkrát za rok vyjíždí v doprovodu svého životního partnera a manažera v jedné osobě Michala Kopeckého.

Simono, jak to u vás s hudbou začalo?
Na kytaru hraju zhruba od sedmi let. Pochopitelně jsem jako spousta děvčat chtěla klavír, ale do našeho malého panelákového bytu se tehdy nevešel, takže volba padla na kytaru. Můj táta byl tramp, tak mi byla blízká. Kdyby to nebyla kytara, asi by se mi líbilo hrát třeba na basu. Dnes používám ke hraní navíc chřestidla a perkuse.

Jste mezi muzikanty uznávaná. Proč se neživíte hudbou?
Když to člověk dělá jako profík, tak ho to leckdy nebaví, ale musí. Já hudbu dělám tehdy, když chci. Myslím si, že povinnost může leckdy ubírat na chuti a to bych asi ráda nebyla. Konzervatoř mě po základce lákala. Tak jsme udělali rodinnou radu. Mamka tehdy řekla, že gymnázium je lepší volba, protože živit se muzikou, je hodně tvrdý oříšek. Takže bylo rozhodnuto.

Kolikrát do roka koncertujete?
Povede se mi čtyřicet až padesát koncertů ročně. Občas se vracím domů i ve dvě ráno a to se mi potom do práce moc vstávat nechce. Jezdit tak často ale mohu jen díky příteli Michalovi, který mě všude vozí. Sama bohužel zatím neřídím, ale už se na to pomalu chystám. Letos jsem s koncerty trochu zvolnila. Teď mám dovolenou a načerpávám nové síly. Byla jsem i na vodě. Ale benefiční festival na záchranu zámku v Kolči jsem si nenechala ujít. Podílím se kromě moderování a hraní i na jeho dramaturgii. Je to pro mě velice příjemná práce.

Jak často cvičíte a co na to říkají sousedé?
Snažím se být ohleduplná k sousedům a necvičit večer. Zatím si nestěžovali, ale, to víte, bydlíme v paneláku. Před soutěžemi trénuji hodinu až hodinu a půl denně, ale někdy mi to nevyjde vůbec.

A co vaše autorská tvorba?
Začínala jsem kdysi psát básničky a z toho se postupně vyvinuly písňové texty. Píšu to, co mě právě napadne, co vidím, zažiju, co prožije někdo jiný, co znám z vyprávění nebo, když mě zaujme něco v knížce. Může to být jen slogan a z toho potom vytvořím písničku o něčem nebo o někom. Sedíme, povídáme si a já chytám nápady, takže mám popsanou spoustu papírků i pivních tácků. Mám toho plné kapsy a několik šuplíků.

CD už máte, chystáte další?
Nové CD bych chtěla vydat co nejdříve s pomocí přátel. Některé texty a hudbu musím ještě dodělat. Už vymýšlím název název cédéčka. Tentokrát se bude nejspíše jmenovat podle stěžejní písničky.