Dějepis v jeho podání je záživný, zábavný i napínavý. Samostatnou kapitolou jsou divadelní hry. Na svém kontě má spisovatel další kus, který bude zanedlouho sehrán na prknech Městského divadla ve Slaném. Vlastimil Vondruška si v historické zábavné hře napsal roli takzvaně na tělo, takže se na autora mohou diváci přijít podívat v pátek 19. května od 19.30 hodin. V květnu navíc vyjde i spisovatelův už V. díl knižního zpracování Husitské epopeje.

První otázka je jasná. Narodil jste se tu, takže co vy a Kladno?

Kladno jsem opustil po vysoké škole, a to nikoli proto, že by se mi tu nelíbilo, ale neměl jsem nárok dostat byt, protože jsem nebyl dělník, ani práce by tu pro historika nebyla. Proto jsem si našel ženu v Praze, která se mi líbila a navíc měla svůj byt. Pokud by tohle slyšela, zvedne oči a usměje se: „To má být kladenský vtip?" A ví, o čem mluví. Její otec také pocházel z Kladna. Nicméně prožil jsem tu krásná léta a za Kladeňáka se stále považuji.

Ve vašich románech se však Kladno neobjevuje.

V době, o které píši, to byla přece bezvýznamná vesnice. Ale tu a tam tímhle krajem mí hrdinové projdou. Brzy vyjde pátý díl Husitské epopeje, kde třeba líčím, jak Jiří z Poděbrad obléhal hrad v Buštěvsi, tedy v Buštěhradě. Oč méně navštěvují Kladno mí literární hrdinové, o to častěji sem jezdím já.

"Vyprávíme si o životě a o tom, jak je prospěšné pít víno. A jak krásné je milovat ženy. Jako seriozní středověký učenec cituji kroniky a církevní předpisy. Nejsem však učenec suchopárný, žertuji, přeháním a dokonce se sklepnicemi tancuji."

A to proč?

Jednak tu žije má maminka, kromě toho tu mám ještě pár přátel z doby mládí. A setkávám se i se svými čtenáři, jak na akcích v knihovně, tak i v muzeu.

Nicméně se svou divadelní hrou budete hostovat ve Slaném, nikoli ve svém rodném městě.

Premiéru jsme měli loni v divadle v Příbrami, úspěšně jsme ji reprízovali i v Praze.
Zkoušel jsem se dohodnout s kladenskou radnicí, ale nebyl zájem, nepodařilo se mi ani dohodnout pronájem v kladenském divadle. O to vděčnější jsem Městskému divadlu ve Slaném, které nám vyšlo mimořádně ochotně vstříc.

Vaše hra se jmenuje Vínem proti pohanství aneb staročeský dekameron. Ten název zní zajímavě, i když trochu provokativně. O čem je?

Není to klasické divadelní drama, ale představení, které si dává za cíl diváky pobavit a trošku i poučit o tom, že naši předci nebyli žádní škarohlídi. Do středověkého šenku se uchýlí pár trubadúrů v podání příbramské skupiny Ginevra. Hrají, zpívají a tamní sklepnice jim za odměnu nalévají a tančí. Do téhle zábavy vstoupí univerzitní mistr, kterého pronásleduje inkvizice. Vyprávíme si o životě a o tom, jak je prospěšné pít víno. A jak krásné je milovat ženy. Jako seriozní středověký učenec cituji kroniky a církevní předpisy. Nejsem však učenec suchopárný, žertuji, přeháním a dokonce se sklepnicemi tancuji. A stejně jako v mých knihách, ani tohle není vyprávění jen o minulosti, ale i o dnešku.