Jeho kresby a grafiky působí velice subtilním dojmem. Často jsou inspirovány múzickým prostředím, které ho čarovalo již jako dítě.

Jak se tento renesanční člověk vůbec k umění dostal? „Pocházím z chudé rodiny, neměli jste rádio, gramofon ani televizi. Přitom moje maminka neustále zpívala, znala operetní i operní a árie, písně Jaroslava Ježka, populární i lidové písničky. Dodnes mně vrtá hlavou odkud. Mrzí mě, že jsem se jí nezeptal“ vzpomínal na vernisáži Jiří Suchý.

Geniální umělec přiznal, že ve škole se zrovna dobře neučil, ale nepropadl ani jednou. Zřejmě byl svérázný a lezl tím učitelům na nervy. Ve škole ho ale bavilo kreslení, přispíval do školního časopisu.

Podobně se realizoval i ve Slaném na vojně. Poté zatoužil pracovat u kresleného filmu. „Po válce začínalo studio Bratři v triku, ale tam jsem se nedostal. Nakonec jsem se uchytil v ateliérech studia B a R, ale netrvalo dlouho a po roce čtyřicet osm se z těchto ateliérů stala Propagační tvorba,“ vyprávěl o svých výtvarných začátcích.

Potom se věnoval propagační tvorbě i při hraní divadla, dodnes vytváří pro Semafor programy i plakáty.

Jiří Suchý se v padesátých letech nejprve věnoval jazzu. Jako basista hrával v pražské Redutě. Tehdy začal poprvé psát texty. V roce 1958 zakládá s přáteli Divadlo Na zábradlí. Premiérou je jeho hra Kdyby tisíc klarinetů.

V roce 1960 divadlo opouští a vzniká legendární Semafor. V jeho tvorbě je dominantní laskavý humor. “Já vážně nevím, jak to dělám, proste už jsem takový. Vlastně jsme začali hrát divadlo koncem padesátých let proto, že už jsme si říkali, že toho chmurného a smutného je tu dost, že by to chtělo nějaký humorný nadhled nad celkem tragickou situací,“ přiznal.

Výstavu v Ikaros Galerii Antik je možné zhlédnout až do 30. října.

Autor: Olga Fikrlová