Galeristovi Jiřímu Hruškovi položil po vernisáži Kladenský deník několik otázek.

Co je mimořádného na právě vystaveném díle a jeho tvůrci? Jak byste ho uvedl?

Chce se začít křičet,: „ Lidičky pojďte všichni sem, přijel, konečně je tady!“ To by, ale bylo strašně pouťové, nedůstojné a tak se pokusím stoicky mlčet a nechat vás, ať se díváte, že na to rychle přijdete sama, stejně tak, jako před pár lety já.

Kdy získaná Jelínkova grafika, nejvýznamnějšího českého umělce žijícího v zahraničí pro mě byla něčím nesmírně výjimečným a vzácným.

Oldřich Jelínek,ale patřil už před svou emigrací k nejvýznamnějším Českým výtvarníkům, dočetla jsem se, že řadu let společně tvořili s Adolfem Bornem,jeho grafiky, které zde vidím jsou opravdu nevšedně působivé, proč se po 35 letech presentuje především kresbami?

Když někdo disponuje tak obdivuhodnými kresebnými prostředky je to hračka. Na kresbě všechno stojí, dobrá grafika i malba.Také, když přišel do Německa a ucházel se o práci

v reklamních agenturách seběhlo se osazenstvo v úžasu, že umí nakreslit cokoli, jen tak rukou, bez použití zásobárny podkladů v databázích.V tomto případě jeho kresby jsou jakýmisi záznamy jeho deníkem.

Jak se přihodilo dostat tohoto ztraceného syna do Čech?

V létě 2014 nám maminka naší kamarádky poskytla celou výstavu jeho grafik, které vytvořil ještě před emigrací a když jsem tu nádheru viděl pohromadě, řek jsem si, že jestli je na živu, musím ho najít, aby lidi viděli, o co jsme v Čechách přišli. Díky pomoci akademického malíře Jiřího

Boudy, který bohužel vloni v létě zemřel, tak na jeho skvostnou grafickou tvorbu dnes v galerii navazujeme výstavou kreseb a moc bych si přál v budoucnu i jeho obrazy.

Kresby na stěnách jsou mi povědomé z ilustrací knížek, musí mít spoustu pamětníků, jak na to reagují?

Ano, jsou vytvořené jeho rukopisem, který milovali a obdivovali statisíce českých čtenářů knížek i časopisů pro děti před rokem 1981, ani trochu nepřeháním. Když odjel do Německé, spolkové republiky, stalo se jeho jméno doma sprostým slovem, dokonce se vytvořila fáma, že zemřel.

Vymazat tohle jméno z paměti se ale nepodařilo. Když jsem ho vzpomenul, reagovali okamžitě čtenáři a vzpomínali na tituly knih, s radostí, že znají, jako u maturity.

Nedalo se zapomenout díky tomu, že akademický malíř Oldřich Jelínek disponuje ve své kresbě humorem a ještě něčím, co se vryje silně do paměti s přečtenou knížkou, prožitek z čteného násobí, což je vlastně úkolem ilustrace, aby výtvarnými vyjadřovacími schopnostmi prohlubovalo a umocňovalo zážitek z literatury. Kolik knih celkem ilustroval?

Nevím to přesně, snad kolem dvou set. Když se návštěvníci pozorně zadívají, se snahou přijít na to v čem je Jelínkovo kouzlo, zjistí to rychle. V jednoduchosti je krása, říkalo se a tak stačí šmouha stínu do tváře, vystižení výrazu očí, přidá se gesto, třeba jen pootočením hlavy a celek se přesvědčivě rozpovídá o malířově sdělení.

Ano, celé Jelínkovo výtvarné vyjádření je často zabalené do humorného kožichu, huňatého, aby rozehřál smutek a polechtal k úsměvu a pochopení diváka. Když někdo disponuje tak obdivuhodnými kresebnými prostředky je to hračka. Na kresbě všechno stojí, dobrá grafika i malba.Také, když přišel do Německa a ucházel se o práci v reklamních agenturách seběhlo se osazenstvo v úžasu, že umí nakreslit cokoli, jen tak rukou, bez použití zásobárny podkladů v databázích.

Co vedlo pana Jelínka k emigraci?

Byla to jeho nová krásná žena Jitka namlsaná společnými cestami do zahraničí. Oldřich emigroval v roce 1981 a nebyla to cesta za valutami, ty mu chodily léta na konto přes Art centrum, sám připouští, že se měl ze socialismu v Československu, jak prase v žitě. Myslím, že si chtěl ve svých kresbách dělat legraci ze všeho a to opravdu v ČSSR nemohl.

Vedle kreseb velikánů s Pablo Picassem, Sigmungem Freudem a Francem Kafkou si dělá legraci z podivných individuí, návštěvníků nevěstinců. Není to škoda, že nevrátil hned po revoluci v 89? A do kdy výstava potrvá?

Jeho kresebná reakce na dění kolem nás je nesmírně výstižná, je k nevíře, jak dokáže vystihnout tipy, charakter svých postav. Je škoda, že se ti lobisté, podnikatelé, či vysocí hovnostáři ( jak je nazval John Steinbek) čekající na bič.