Jak si představuje novou tvář divadla a jaké má plány do budoucna? Na to se ho zeptal Kladenský deník.

Chcete v kladenském divadle vytvořit novou koncepci. Jaká bude?
Jde mi o vytvoření divadla, které bude současné a zajímavé, bez toho, aniž by bylo nevstřícné vůči seniorským divákům. Je to takový hezký slogan: moderní a kvalitní divadlo, ale konkrétně to vypadá tak, že v kladenském divadle budou působit lidé, kteří, řečeno sportovním žargonem, hrají ve svém oboru první ligu. Jan Prušinovský natočil nedávno úspěšný seriál Okresní přebor a v současné době u nás režíruje inscenaci Zdravý nemocný, kde bude hlavní roli hrát Luděk Sobota. Jsem předvědčen, že kladenští diváci se na něj rádi přijdou podívat, ostatně premiéra, která se koná 16. dubna, už je téměř vyprodaná.

Jaká další jména chcete do Kladna přivést?
Již nyní u nás hostují umělci, kteří v současném českém divadelním světě něco znamenají: režisér Michal Lang s Igorem Barešem nebo režisér Dan Špinar s Janem Potměšilem. Na příští sezonu plánujeme Othella v režii herce, režiséra a pedagoga DAMU Ondřeje Pavelky či klasickou komedii Dámský krejčí Georgea Feydaua v režii mladého novátorského režiséra Jana Friče, který často spolupracuje s Divadlem Na Zábradlí. Doufám, že z provinčního divadla vyrůstá divadlo evropské kvality, na než bude Kladno pyšné. Ta změna je pozvolná, ale pověst, kterou mělo kladenské divadlo před dvěma třemi lety, se musí radikálně změnit.

Jakou pověst mělo divadlo před třemi lety? Vy jste ho pozoroval?
Sledoval jsem ho a nedivím se, že tehdy došlo k odlivu předplatitelů, kteří svým odchodem reagovali na jisté inscenace. Ty byly často nekvalitní a mnohdy až dramaturgicky bezohledné vůči publiku. Když se podíváte na návštěvnost divadla dnes, tak jednoznačně stoupá. Incenace Jaromír Jágr - Kladeňák už má kolem padesáti repríz, což je zhruba dvojnásobek obvyklé reprízovanosti. Podobný, i když ne tak rekordní zájem jsme zaznamenali u inscenací Rok na vsi a Netopýr. Ty jdou, řeklo by se, po srsti staršímu diváku a zároveň jsou v nich prvky současného divadla.

Na jaké inscenace diváci reagovali odchodem?
Odpovědi na tuto otázkubych se nejraději vyhnul. Ono pomlouvat něčí práci veřejně není příjemné ani pro mne ani pro lidi, kteří ji dělali. A nikdo nedělá inscenaci s tím záměrem, aby byla špatná.

Co si mám pod těmi prvky představit?
Například řešení přestaveb pohyblivým stropem v klasické operetě Netopýr, přítomnost hopkajícího růžového králíka nebo barokní sekačky na trávu. Jsou to vtípky, jež pobaví jak mladé diváky, tak i ty starší, kteří se rádi zasmějí i jiným druhům humoru než je ten klasický operetní. S ohledem na úspěch Netopýra a pěvecké schopnosti našeho souboru jsme se rozhodli v příští sezoně vytvořit a uvést na jeviště původní operetu, která bude zasazena do kladenské současnosti. Pokud vím, původní česká opereta nevznikla už přibližně sto let, protože ji nahradil muzikálový žánr.

Růžový králík hopkal v Netopýrovi, Game Boyovi a v Bibli. Hodláte ho obsazovat do každé hry?
Ne. Už si zahrál dost. Možná se objeví v kladenských dionýsiích.

Jaké jsou další vize vás jako uměleckého šéfa?
Chci dělat divadlo, které osloví kladenské publikum, a přitom bude kvalitou srovnatelné s pražskými divadly. Kvalita inscenace si s sebou nese „noblesní zážitek”. Lidé by sem neměli chodit jako na hokej nebo do kina. Patří k věci, že si vezmou oblek či večerní róbu. Totiž jejich zážitek by měl naplnit jejich očekávání a měl by být adekvátní energii, kterou do něj vložili. Představení pak nebude pouze událostí divadelní, ale i společenskou. Po něm může následovat koncert a neformální setkání s herci. Zatím na to bohužel nejsou prostory, ale po rekonstrukci budou.

Dochází ke změnám v obsazení hereckého souboru. Co když kladenský divák chce raději vidět své herce, které zná a je na ně zvyklý, než ty cizí?
Myslíte si, že jsou plzeňští fotbaloví fanoušci nešťastní, že za Plzeň hraje bývalý sparťan Horváth? V kladenském divadle nadále zůstává velký herecký soubor. Přivedl jsem do něj nově skvělou Alenu Štréblovou, která má zkušenosti z Národního divadla a Městských divadel pražských a Petra Pěknice z libereckého Divadla F.X. Šaldy. Mám velkou radost, že k nám příští sezonu nastupuje Bára Poláková z MDP, kterou diváci znají ze seriálu Dokonalý svět a z účinkování ve Vinohradském, Švandově a Divadle ABC. Přichází k nám i Jan Vlas z Divadla Petra Bezruče, který exceloval například v adaptaci Orwelova románu 1984 v režii Jana Mikuláška.

Dá se říct, že se v divadle v poslední době mění vše prakticky od základu?
Nejen mění, ale zlepšuje. Jsem pyšný na novou grafickou podobu našich plakátů, programů a dalších tiskovin, těším se na nové webové stránky v jejím duchu. Celá instituce divadla se dostává do pohybu nejenom ve věcech, které jsou určeny publiku, ale i směrem dovnitř. Máme nového šéfa obchodního a produkčního oddělení Kryštofa Koláčka. Jemu i mně se velmi dobře spolupracuje s paní ředitelkou. Právě ona je pro nás zárukou existence souborového divadla v Kladně. Někteří její kritici nostalgicky vzpomínají na éru Petra Svojtky, ale byla to právě ona, kdo ho do divadla přivedl. Na to se najednou nějak zapomnělo.

Slyšela jsem, že údajně nadáváte hercům a dokonce je prý urážíte. Co je na tom pravdy?
Nikoho neurážím. A to, že kladete tuto otázku, uráží trochu mne. Ze spousty věcí si dělám legraci a ten, kdo to začne brát vážně, je vedle. Je to otázka vzájemného smyslu pro humor.

Ovšem někoho se to může dotknout.
My jako umělci a herci se nejen často vzájemně pošťuchujeme, ale zabýváme se smyslem pro humor profesně. Čili je divné, když tuto profesi dělá někdo, kdo nepozná legraci. Kdyby to byl řezník nebo duchovní, tak chápu, že s tím může mít problém, ale když je to herec, tak je to zvláštní.