Tři sestry a Horkýže Slíže dnes zahrají v Kladně

Vystoupíte dnes na společném pódiu se skupinou Horkýže Slíže. Máte toho přes hudbu mnoho společného, co třeba i nějaké společné koníčky?

My jsme od sebe trochu dál, tak se rádi potkáme, něco i popijeme. Vychází to ze stejných základů, tak je to pro nás příjemné, na společné akce se vždycky těšíme.

Na albech Tří sester se občas objevují ženské posily, vokalistky a podobně. Jak jste objevili harmonikářku Supici?

Úplně náhodou, stalo se tak díky režisérovi a kamarádovi Orozovičovi, co nám dělal spoustu klipů. Když jsme sháněli harmonikáře, tak nám řekl, že zná holku, co hraje na akordeon. Žen hraje na harmoniku málo, navíc ještě takhle podobnou muziku. To bývá spíš obvykle styl hudby, jako má třeba Radúza. Výhodou je, že dřív jsme si půjčovali různé, doprovodné vokalistky a teď už máme svojí Supici.

Ohledně tvorby písniček neváháte dělat i cover verze, máte teď nějaké nové v plánu?

To vždycky záleželo na tom, jestli jsme zrovna sami měli nějaké převzaté písničky v oblibě. Z dob mládí, když jsme je ještě třeba nestihli nahrát a podobně. Vzhledem k tomu, že jsme je už skoro všechny zrealizovali, tak nové legendy z mládí už tolik nepřibývají. Takže mám trochu obavu, že to nebude pokračovat pořád. Abychom dělali cover něčeho, co je například z roku 2006, si moc představit nedovedu. Už je to mimo, nejsme s tím už tak spojení, že by to třeba hrálo stále v hospodě, kam jsme chodili, chybí tam tyhle pojítka. To spíš s někým při koncertech, že bychom si vyměnili třeba slížovskou věc a oni zase zahráli naší písničku. Ovšem s jejich textem je to více bez našeho zásahu a velmi podobné té jejich verzi.

Rýsují se nové nápady i na studiové album?

Nějaké album časem určitě bude, jde o to, celé to naplánovat. Ten impuls k tomu vydá ing. Magor společně s kluky. Kytaristé mívají nějaké nápady a já si průběžně píšu náměty na texty. Napadají mě různé zábavné dvojsmysly, slogany, přesmyčky a témata, takže mám doma už iks námětů, které pak sepíšu, něco se ještě doplní. Podobně to bylo u poslední desky, to jsem udělal asi devět textů právě takhle.

Jako kapela jste známi i svými sportovními aktivitami. Vy, Fanánku, například velmi rád lyžujete. Ví se, že Ronald má v oblibě motocykly a kapelník Magor jezdí na různé závody. Berete to jako relax při nekonečném ježdění koncertů?

Bubeník Vrána a Magor jsou hokejisti. Hrají odborářskou ligu, a to už mnoho let. Je to jejich koníček. Oba jsou zaťatí sportovci. Větší je ale asi Magor, který běhá i maratony, věnuje se jachtingu. To žere čas. Dá to někdy docela práci, než že by to byl úplně relax. Takovou vůli já nemám, mě baví spíš se takhle občas někam podívat, zjistit nějaké své hranice. Lyže mám rád, protože se tam popíjí a jezdíš tam s partou. Zase ale jako super vášeň to taky nemám. Nejsem ani ten pasivní sportovec, což je mi stejně vlastní jako oběma našim kytaristům. Speciálně u fotbalu a hokeje nejsme tak zarytí fandové, to jde trochu mimo nás. Jinak zbytek kapely, třeba Rosťa Cerman, kytarista ze Synů výčepu a manažer Mafuna to docela sledují.

Máte již zavedené hospody se svým výčepním pivem, pravidelně jezdíte Gambrinus a Radegast Tour. Který pivovar máte jinak v oblibě?

Já tolik to pivo zase nezkoumám. Co se týče ochutnávání, na to je spíš kytarista Zdenál, ten má nejvíce v oblibě Plzeň. Jinak osobně se taky nebráním občasnému ochutnávání, namátkou jsem někde narazil na pivo Poutník, myslím, tak to bylo dobrý. Většinou piji na koncertech spíš střiky, nebo toho Radegast, teď zrovna nedělám žádné velké výlety po hospodách. Ne, že bych nechtěl, důvodem je, že bydlím v Krkonoších a pořád jezdím autem. Celkem je trochu zrychlená doba, ono to časem zase možná přijde. Jinak ty hospody Tří sester, to je s námi dost provázané. Například při jednání s pivovarem se to bere jako jeden balík, kapela a hospody, spjaté s kapelou, což je pro další jednání mnohem zajímavější. Vlastní značka piva je záležitost na dlouhou trať, taky vzhledem ke konkurenci velkých pivovarů.

Nedávno jste oslavil jak kulatiny souboru, tak osobní jubileum. Jaké je vaše životní a umělecké motto?

Vloni jsme měli třicet let jako kapela a letos s Ronaldem máme oba padesátiny. Ono to všechno souvisí, mám pocit, že částečně i díky trochu všeobecnému opotřebení, by to chtělo trochu zvolnit. Nemyslím tedy koncerty, na těch ubírat nemíním, ale to vše okolo. Pár let už pomalu zvolňuji z takového toho vrcholového alkoholování do toho velmi rekreačního, což je docela zábavné, aspoň pro mě. Už to nejsou žádné rekordy. Takové to neustálé šmejdění už tolik nevyhledávám, ona si o to taky říká moje noha, že už je i potřeba trošku odpočívat.

Autor: Jaroslav Čačko