V názvu vaší výstavy se objevují slova zapomenutá krajina. V čem zapomenutá?
Slovo krajina je jednak obecný pojem, který si lidé vytvořili pro uchopení toho, co je obklopuje. Každý si to ale vzápětí propojí s vlastní zkušeností. Když například obyvatel Milešova ve Středohoří vyjde ráno před dům, ví už předem, že vlevo bude Milešovka, vedle ní Milešovský Kloc, Kletečná… A je mu to všechno důvěrně známé, je to jeho. Je tam doma. Ale právě v severních Čechách se v minulém století uskutečnil velký transfer lidí, který všechno změnil. Když po druhé světové válce odešlo obyvatelstvo Sudet, převážně německy mluvící, do Německa, nezbyl tu nikdo, kdo by krajinu vnímal jako svou. Krajina byla zapomenuta. Těm, co přišli po nich, to chvíli trvalo, než ji začali vnímat jako svoji. Ještě teď jsou ve Středohoří rozpadající se domy se zahradami, kde úrodu jablek nikdo nečeše a zůstává tam do jara. No a stejně jako tito lidé objevují a zapomínají krajinu Středohoří i generace umělců, malířů, spisovatelů…

Rozumím, Středohoří byla například oblíbená krajina romantiků. Mácha byl ještě týden před smrtí na Milešovce…
Je to možná překvapivé, ale Středohoří jako první objevil Bohuslav Balbín už v 17. století. Ve svých Rozmanitostech historie Království českého, v části Místopis, píše třeba o cestě na Sedlo, na čtvrtou nejvyšší horu Středohoří. Dalo by se trochu nadneseně říct, že s Balbínem odešlo Středohoří jako krajina humanistů. Teprve 170 let po něm sem přišel Karel Hynek Mácha a vzal si tento kraj jako svoji inspiraci. Byl vášnivý chodec a prošel Středohoří křížem krážem. Pořizoval si kresby tamních hradů – Hazmburka, Skalky, Košťálova, Kostomlat, Střekova. V Máchovi a s Máchou se Středohoří stalo krajinou romantiků.

Vizitka:
Martin Soukup se narodil 15. října 1960 v Mělníku. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, oboru český jazyk – historie vystřídal řadu povolání od učitele, historika, novináře, zpravodaje ČTK, přes manažera vzdělávacích projektů až po mluvčího kladenské komoditní burzy. České středohoří začal fotit v roce 2007. V březnu 2009 se zúčastnil fotografické soutěže města Litoměřice vyhlášené v rámci konference cestovního ruchu Step and Stay a získal 3. místo za sérii snímků Cesta na Sedlo. Tento cyklus se následně stal součástí výstavy, která z Litoměřic putovala do severofrancouzského Lille a poté do Armentiéres. Od května do října 2009 vystavoval na zámku Skalka ve Středohoří cyklus fotografií Země snivců. Na podzim 2009 se s Jaroslavem Vyšínem představil na společné výstavě Stíny nebe a země ve skanzenu Třebíz.

Olga Fikrlová

Více se dočtete v tištěném vydání Kladenského deníku v sobotu 6. února 2010.