Jak jste se ke zpívání dostala? Od kolika let veřejně vystupujete?

Já si vlastně ani nepamatuju na dobu, kdy bych nezpívala, jako by to ke mně zpěv vždycky patřil. Táta hraje na kytaru a zpívá, takže jsem byla zvyklá hudbu slýchat od mala. Moje první vystoupení bylo asi v pěti letech, kdy jsme se školkou zpívali na ještě tehdejším vítání občánků, tam jsem měla asi první veřejné sólo. (úsměv) Pak jsem se ještě jako dítě objevila v pár televizních soutěžích, jako třeba Rozjezdy pro hvězdy (1999) – zrovna je nedávno po letech opakovali, tak to jsme se docela nasmáli. No, a když přeskočím „pár“ let, tak s vlastní tvorbou koncertuju od roku 2014.

Vaše příjmení už zprvu leccos napovídá.. Jakého původu tedy byli Vaši předci?

Předci z tátovy strany byli takzvaní čeští Němci. I tak je to dvojité V zvláštní, protože se objevuje spíš v polštině než v němčině. Takže nikdo pořádně neví. (úsměv)

Jak byste popsala svoji tvorbu?

Stylově bych ji popsala jako směs popu a klasiky. Pocitově by se dala popsat jako taková zasněnější, vzdušná, trochu melancholická, občas i hravá. Každý ji ale samozřejmě může vnímat jinak, často jsem se setkala s docela protichůdnými pohledy.

Kde čerpáte inspiraci při tvorbě nových písní?

Na to se mi vždycky těžko odpovídá. Málokdy skládám pod vlivem nějakého zážitku, spíš hledám nálady. Všimla jsem si, že mě lákají věci nebo přesněji harmonie, které mají něco společného, ale nedokážu to přesně popsat, je to nějaký můj vnitřní klíč. Dělá mi dobře už zmíněná melancholie, nostalgie, taková radost s kapičkou smutku, trošku i nějaké vesmírno, tajemno. Hledám zkrátka něco, co by nejlíp vyjádřilo můj pocit z toho našeho žití. (úsměv)

Někteří Vás nazývají českou Lanou Del Rey..

Samozřejmě jsem radši, když mě lidé vnímají jako mě samotnou, bez srovnávání. Ale vlastně mi to i lichotí, protože Lana Del Rey je skvělá zpěvačka a mám ji ráda.

V loňském roce jste nejednou byla označena tuzemským objevem roku. Jak si tohohle označení vážíte?

Když se něco takového někde napíše, potěší mě to, to je jasné. (úsměv)

Na co se mohou Kladeňáci v music clubu Dundee Jam těšit?

Lidé uslyší všechny písně z alba Waiting for the White Raven a zahraji i pár čerstvých novinek, které zatím skoro nikdo neslyšel – u jedné to bude dokonce premiéra.

Máte nějaké pěvecké sny či cíle? S kým nebo kde byste si jednou chtěla zazpívat?

Určitě zahrát si svoje písně s orchestrem, nejlépe v Rudolfinu, to je takový můj „skromný“ sen. Zazpívat bych si chtěla s Antonym Hegarty jeho píseň Hope There’s Someone. Ale nevím, jestli bych to vůbec ustála. (úsměv) To by byl pro mě silný zážitek.

Kdy se můžeme těšit na další sólové album?

Myslím, že to bude někdy v roce 2019, bohužel nedokážu přesněji odhadnout. Mám na novou desku teď připravenou asi polovinu písní. K některým z nich už píše František Krtička (pianista, skladatel a můj dvorní aranžér) aranže pro smyčcový orchestr. Kromě toho na ní bude také více elektroniky, beatů. Stylově se příliš neodkloní od první desky, jen bude o něco hutnější, možná v některých místech o špetku popovější.

Máte nějaké předsevzetí do roku 2018? Na co se mohou dále Vaši příznivci těšit?

Především dokončit všechny písně na novou desku, to je teď to nejpřednější. A taky co nejvíc koncertovat. Mimochodem rok 2018 vlastně odstartuju u vás v Dundee Jamu. Moc se těším!