Ondřej Kvasnica z Nové Hlíny na Třeboňsku a jeho přítelkyně Karolína Zelníčková se pustili za svým srdcem. Oba jsou sice vystudovaní vysokoškoláci, ale více než práce ve velké firmě je lákala „vůně kávy“. Láska k lahodnému nápoji je nakonec dovedla až k vybudování vlastní pojízdné kavárny, kterou pojmenovali Dostavník.

Dobré kafe ho zajímalo víc než auta

„Tehdy jsem pracoval v oddělení předvývoje v mladoboleslavské Škodovce. Měli jsme tam ranní rituál. Všichni jsme si uvařili kávu a četli si o automobilech. Já jsem ale dával přednost článkům o kávě,“ směje se Ondřej Kvasnica.

A tak se dopracoval k myšlence, že by si mohl otevřít kavárnu. Původně chtěl klasickou kamennou, jenže zasáhly osud a proticovidová opatření.

„Už jsem měl místo a skoro jsem podepisoval smlouvu na pronájem. Kavárny ale musely uzavřít svůj provoz, tak jsem z toho naštěstí rychle vycouval. Přemýšlel jsem nad novým projektem a napadlo mě udělat coffee truck,“ popisuje Ondřej Kvasnica.

„Ondru jsem poznala už s kavárenským projektem. Nastínil mi svou představu a mně se to velmi zalíbilo. Podporovala jsem ho, jak jen to šlo,“ říká Ondřejova partnerka Karolína Zelníčková.

Inspirace z internetu

Na internetu se poohlíželi po různých variantách. Do oka jim padla anglická realizace pojízdné kavárny vytvořené z koňského přepravníku. A tak si řekli, že se vydají touto cestou.

Původně si mysleli, že na projektu bude hlavní cena přepravníku. Že se mýlili, poznali záhy.

close Přepravník je rozkládací a překvapivě prostorný. info Zdroj: Se svolením Ondřeje Kvasnicy zoom_in Přepravník je rozkládací a překvapivě prostorný.

„Přepravník jsem sehnal polorozpadlý z druhé ruky. Je to drahá záležitost, protože koňáci si jich docela váží. Nejprve jsem si myslel, že koupím už hotový vozík, dám tam stůl, kávovar a pojedu prodávat. Nakonec jsem skoro brečel, když jsem viděl, v jakém byl stavu. Podvozek prorezlý, díry v laminátovém opláštění. Start opravdu nebyl nejlepší,“ nastiňuje milovník kávy.

Když se však pustili do restaurování, začalo do sebe vše zapadat.

„Bylo jasné, že přepravník budeme muset celý rozdělat a znovu složit. Byl ale za rozumnou cenu, tak jsem to překousl. Rozpočet se nám tím lehce rozpadl a ve finále byl přepravník tou nejlevnější položkou. Vzali jsme to kompletně od podvozku,“ popisuje Ondřej Kvasnica.

Náročná přestavba zaměstnala celou rodinu

„Přetmelit jsme museli kompletně celou střechu. Bylo v ní mnoho malých děr, které sice nešly vidět, ale dovnitř se jimi dostávala voda,“ přibližuje Karolína Zelníčková.


Nahrává se anketa ...

„Nechtěli jsme čekat, až skončí covid, tak jsme se do toho pustili po hlavě. Pomáhala jsem nejprve o víkendech, později i během týdne. A bylo to vlastně super,“ říká architektka Karolína Zelníčková s tím, že úpravu stihli v rekordním čase.

„Původně jsme na přestavbu počítali s měsícem, nakonec nám generálka zabrala bezmála tři měsíce,“ doplňuje ji inženýr strojař Ondřej Kvasnica.

Kromě odborných prací, jako jsou svařování či lakování, které svěřili kamarádům, se na projektu podílela celá rodina.

„Nábytek jsem kompletně vyrobil. Truhlařinu jsem pochytil v Austrálii, kde jsem předtím působil na různých pracovních pozicích. Chtěl jsem tam tehdy dělat něco odborného, ale strojařina u protinožců moc nefrčí. Našel jsem tak jednoho místního truhláře, který se mě ujal. Ta zkušenost se mi teď náramně hodila,“ vzpomíná Ondřej Kvasnica.

Chybám se při stavbě nevyhnuli

Při stavbě coffee trucku se ale nevystříhal některých technologických chyb. „Do sendvičové stěny jsme dávali izolaci z vaty. To nebyl úplně nejlepší nápad, když nosná konstrukce je ocelová,“ přibližuje Ondřej Kvasnica s tím, že vzdušná vlhkost se ve stěnách kondenzuje.

„Sendvičovou stěnu jsme také uzavřeli dřevotřískou. Ani to nebylo nejlepší řešení. Dnes už bych to udělal úplně jinak. Člověk se holt chybami učí,“ usmívá se mladý muž a dodává, že tehdy zkrátka vzal, co bylo dostupné.

close Rekonstrukce koňského přepravníku byla poměrně náročná. info Zdroj: Se svolením Ondřeje Kvasnicy zoom_in Rekonstrukce koňského přepravníku byla poměrně náročná.

„Každou sezonu musíme naše kávové království sanovat a pohlídat si každý detail. Takže s údržbou je trošku více práce, než by mělo být,“ doplňuje ho jeho partnerka.

Praxe je nejlepší učitelkou

Oba dva jsou ale nadšení a svého rozhodnutí v žádném případě nelitují. „Naučil jsem se na tom pracovat s elektřinou. Kamarád mi tam dal rozvaděč. Kabely i zásuvky jsem si zapojoval sám. Pamatuji si, že mě elektřina na vysoké škole nebavila a moc jsem ji nechápal. Když jsem s ní ale začal opravdu pracovat, tak mi to začalo dávat smysl,“ usmívá se mladý muž.

Největším peklem prý pro něj byla instalatéřina. „Voda mi pořád někde utíkala. Musel jsem tak rozvody upravovat znovu a znovu,“ popisuje Ondřej Kvasnica.

I Karolína Zelníčková si v jejich „kávovém světě“ splnila svůj sen. „Nejprve to byla spíše výpomoc na festivalech a o víkendech. Bylo moc fajn změnit prostředí kanceláře. Předtím jsem také byla hodně introvertní. Tato zkušenost mi pomohla otevřít se, protože jsem se dostala mezi lidi, s nimiž jsem musela komunikovat,“ uvádí sympatická blondýnka.

Rozpočet výrazně překročili

Na rekonstrukci ani vybavení rozhodně nešetřili. „Musím říct, že jsme hodně materiálu dostali od strýce a od kamarádů. Objevily se ale zkrátka věci, které jsme si mysleli, že budou jinak,“ přiznává Ondřej Kvasnica.

„Lednička či kávovar stojí o samy o sobě velmi mnoho, ale na nich bych nikdy nešetřil. Dostavník nás nakonec vyšel zhruba na 400 000 korun. Od původního plánu jsme se lišili velmi výrazně. Ten jsme měli nastavený na 100 000 korun. Navíc tam nejsou započítané hodiny a hodiny práce. Pomáhali nám všichni; bratr, rodiče i kamarádi. Mockrát jim za to děkujeme,“ říká vděčně Ondřej Kvasnica.

Oba partneři se už prý těší, až se vrátí ze své aktuální cesty po Novém Zélandu, usadí se na Třeboňsku a znovu vyrazí se svým Dostavníkem mezi lidi.

„Zveme všechny milovníky výběrové kávy, domácích dezertů a hlavně pohodové atmosféry už toto leto k nám. Pokud budete pořádat nějakou akci či oslavu, rádi za vámi přijedeme,“ uzavírá s úsměvem Ondřej Kvasnica.

Mohlo by vás zajímat: 

Pampeliška a jak ji využít | Video: Deník/Karolína Šulíková